salt:hasText
| - V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE). Vzhledem k tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory pro VTE, měly by být před i během léčby Buronilem tyto rizikové faktory rozpoznány a následně by měla být uplatněna preventivní opatření.
Při každé léčbě neuroleptiky existuje riziko vzniku neuroleptického maligního syndromu (projeví se těmito příznaky: hypertermie, svalová ztuhlost, výpadky vědomí, nestabilita vegetativního nervového systému). U pacientů s již dříve existujícím organickým psychosyndromem, mentální retardací, nadměrným užíváním alkoholu nebo opiátů je významně vyšší výskyt fatálního zakončení maligního neuroleptického syndromu.
Opatření při vzniku maligního neuroleptického syndromu: Ukončit podávání neuroleptika. Je třeba zavést symptomatickou léčbu a obecná podpůrná opatření. Může být výhodné podat dantrolen a bromokriptin. Symptomy mohou přetrvávat někdy déle než týden po přerušení perorální neuroleptické léčby.
Podobně jako jiná neuroleptika je třeba i přípravek Buronil podávat s opatrností při organickém psychosyndromu, při zvýšené tendenci ke křečím a při pokročilém stupni onemocnění jater, ledvin nebo kardiovaskulárního systému. Dále je zapotřebí dodržet opatrnost u pacientů trpících myastenia gravis nebo hypertrofií prostaty.
U randomizovaných, placebem kontrolovaných klinických studií u jedinců trpících demencí při užívání některých atypických antipsychotik bylo pozorováno přibližně trojnásobné zvýšení rizika vzniku cerebrovaskulárních příhod. Mechanismus tohoto zvýšeného rizika není dosud znám. Přestože toto nebylo pozorováno u melperonu, zvýšené riziko není možno vyloučit u jiných atypických antipsychotik či u jiných skupin pacientů. Při používání léčiva by se proto mělo postupovat obezřetně u pacientů s rizikovými faktory pro vznik mrtvice.
U starších pacientů trpících psychózou související s demencí bylo při užívání atypických antipsychotických látek (aripiprazol, klozapin, olanzapin, risperidon, kvetiapin a ziprasidon) pozorováno přibližně dvojnásobné zvýšení úmrtnosti. Přestože toto nebylo pozorováno u melperonu, při používání léčiva by se mělo postupovat obezřetně u pacientů s psychózou související s demencí.
Při používání atypických antipsychotik včetně melperonu, existuje možné riziko prolongace QT intervalu. Doporučuje se proto postupovat při léčbě pacientů s výraznou bradykardií, kardiovaskulárním onemocněním či výskytem prolongace QT intervalu v rodinné anamnéze obezřetně. Konkomitantní léčba jinými antipsychotiky se nedoporučuje.
Starší pacienti jsou zvláště citliví na ortostatickou hypotenzi.
Bezpečnost a účinnost melperonu nebyly stanoveny u dětí mladších 12 let.
Pacienti léčení dlouhodobě, zejména vyššími dávkami, by měli být pečlivě sledováni a pravidelně by mělo být vyhodnocováno, zda je možno snížit udržovací dávku.
Pacienti se vzácnými vrozenými problémy jako je intolerance galaktózy, vrozený deficit laktázy nebo glukózo-galaktózovou malabsorpcí by neměli tento přípravek užívat.
Tento lék by neměl být používán u pacientů se vzácnou zděděnou intolerancí fruktózy, špatným vstřebáváním glukózy a galaktózy nebo deficitu sacharázy – izomaltázy.
U pacientů s jaterním nebo ledvinným poškozením je důležité pravidelně sledovat funkci jater a ledvin. Pacientům s poruchou krvetvorby (i v anamnéze) se doporučuje pravidelně kontrolovat krevní obraz.
Během léčby není vhodné požívat alkohol vzhledem k vzájemnému potencování účinku.
(cs)
|