| salt:hasText
| - Účinky jiných léčivých přípravků na sildenafil
Studie in vitro:
Metabolismus sildenafilu je zprostředkován zejména cytochromem P450 (CYP) - izoformami 3A4 (hlavní cesta) a 2C9 (vedlejší cesta). Proto inhibitory těchto izoenzymů mohou snižovat clearance sildenafilu.
Studie in vivo:
Populační farmakokinetická analýza dat klinické studie ukázala snížení clearance sildenafilu, pokud je podáván současně s inhibitory CYP3A4 (jako je ketokonazol, erytromycin, cimetidin).
Ačkoliv u těchto pacientů nebyla pozorována zvýšená incidence nežádoucích účinků, pokud je sildenafil podáván souběžně s inhibitory CYP3A4, je třeba zvážit počáteční dávku 25 mg.
Současné podávání inhibitoru proteázy HIV - ritonaviru, což je vysoce účinný inhibitor P450, při jeho ustálené hladině (500 mg dvakrát denně) spolu se sildenafilem (100 mg v jedné dávce) vedlo ke 300% (4násobnému) zvýšení Cmax sildenafilu a 1000% (11násobnému) zvýšení plazmatické AUC sildenafilu. Za 24 hodin byly plazmatické hladiny sildenafilu stále přibližně 200 ng/ml ve srovnání se zhruba 5 ng/ml, pokud byl sildenafil podáván samostatně. To se shoduje se zřejmými účinky ritonaviru na širokou škálu substrátů P450. Sildenafil nemá žádný účinek na farmakokinetiku ritonaviru. Na základě těchto farmakokinetických výsledků je současné podávání sildenafilu s ritonavirem nevhodné (viz bod 4.4) a za žádných okolností by maximální dávka sildenafilu neměla překročit 25 mg za 48 hodin.
Současné podávání inhibitoru proteázy HIV sachinaviru, inhibitoru CYP3A4, při jeho ustálené hladině (1200 mg třikrát denně) spolu se sildenafilem (100 mg v jedné dávce) vedlo ke 140% zvýšení Cmax sildenafilu a 210% zvýšení AUC sildenafilu. Sildenafil nemá žádný účinek na farmakokinetiku sachinaviru (viz bod 4.2). Silnější inhibitory CYP3A4, jako je ketokonazol a itrakonazol, by měly mít větší účinek.
Když byla podána jedna 100 mg dávka sildenafilu spolu s erytromycinem, specifickým inhibitorem CYP3A4, při jeho ustálené hladině (500 mg dvakrát denně po dobu 5 dnů), došlo k 182% nárůstu systémové expozice sildenafilu (AUC). U normálních zdravých mužských dobrovolníků nebyly zjištěny žádné známky účinku azithromycinu (500 mg denně po dobu 3 dnů) na AUC, Cmax, tmax, konstantu rychlosti eliminace ani na následný poločas sildenafilu nebo jeho hlavních cirkulujících metabolitů. Cimetidin (800 mg), inhibitor cytochromu P450 a nespecifický inhibitor CYP3A4, způsobil u zdravých dobrovolníků 56% zvýšení plazmatických koncentrací sildenafilu, pokud byl souběžně podáván se sildenafilem (50 mg).
Grepová šťáva je slabým inhibitorem metabolismu CYP3A4 střevní stěny a může mírně navyšovat plazmatické hladiny sildenafilu.
Jednotlivé dávky antacida (hydroxid hořečnatý/hydroxid hlinitý) biologickou dostupnost
sildenafilu neovlivňují.
Ačkoliv u všech léčivých přípravků nebyly provedeny specifické interakční studie, populační
farmakokinetická analýza neprokázala žádný vliv souběžně podávané medikace na farmakokinetiku sildenafilu, když byl spojen s inhibitory CYP2C9 (jako je tolbutamid, warfarin, fenytoin), inhibitory CYP2D6 (jako jsou inhibitory zpětného selektivního vychytávání serotoninu, tricyklická antidepresiva), thiazidem a příbuznými diuretiky, kličkovými a draslík šetřícími diuretiky, inhibitory enzymu konvertujícího angiotenzin, blokátory kalciového kanálu, antagonisty betaadrenergních receptorů nebo induktorů metabolismu CYP450 (jako je rifampicin, barbituráty).
Nikorandil je směs aktivátoru draslíkového kanálu a nitrátu. Díky nitrátové složce může docházet k závažnému vzájemnému působení se sildenafilem.
Účinky sildenafilu na jiné léčivé přípravky
Studie in vitro:
Sildenafil je slabý inhibitor izoforem cytochromu P450 1A2, 2C9, 2C19, 2D6, 2E1 a 3A4 (IC50 > 150 μM). Za předpokladu plazmatických koncentrací sildenafilu přibližně 1 μM nad doporučené dávkování je nepravděpodobné, že by přípravek ovlivnil clearance substrátů těchto izoenzymů.
Nejsou k dispozici údaje o interakci sildenafilu a inhibitorů nespecifické fosfodiesterázy, jako je teofylin nebo dipyridamol.
Studie in vivo:
Ve shodě se známými účinky na metabolismus oxidu dusnatého/cGMP (viz bod 5.1) se sildenafil projevil jako látka potencující hypotenzní účinky nitrátů, a jeho současné podávání s donory oxidu dusnatého nebo s nitráty v jakékoliv podobě je proto kontraindikováno (viz bod 4.3).
Souběžné podávání sildenafilu pacientům užívajícím alfablokátory může vést u některých citlivých jedinců k symptomatické hypotenzi. Nejčastěji se tak stane do 4 hodin od užití sildenafilu (viz body 4.2 a 4.4). Ve třech specifických interakčních studiích dvou léčivých látek byly současně podávány alfablokátor doxazosin (4 mg a 8 mg) a sildenafil (25 mg, 50 mg nebo 100 mg) pacientům s benigní hyperplazií prostaty (BHP) stabilizovaným na léčbě doxazosinem.
V těchto sledovaných populacích bylo pozorováno další průměrné snížení krevního tlaku vleže o 7/7 mmHg, 9/5 mmHg a 8/4 mmHg a další průměrné snížení krevního tlaku ve stoje o 6/6 mmHg, 11/4 mmHg a 4/5 mmHg, v daném pořadí. Když byly sildenafil a doxazosin podávány současně pacientům stabilizovaným na léčbě doxazosinem, u několika málo pacientů byla hlášena symptomatická posturální hypotenze. Tato hlášení zahrnovala závrať a točení hlavy, ale nikoliv synkopu.
Nebyly zjištěny žádné významné interakce při současném podávání sildenafilu (50 mg) s tolbutamidem (250 mg) nebo warfarinem (40 mg), které jsou oba metabolizovány enzymem CYP2C9.
Sildenafil (50 mg) nepotencuje zvýšení doby krvácení způsobené kyselinou acetylsalicylovou (150 mg).
Sildenafil (50 mg) nepotencuje hypotenzní účinky alkoholu u zdravých dobrovolníků s průměrnou maximální hladinou alkoholu v krvi 80 mg/dl.
Hromadění následujících tříd antihypertenzní medikace: diuretika, betablokátory, ACE
inhibitory, antagonisté angiotensinu II, antihypertenzní léčivé přípravky (vazodilatátory a centrálně působící), blokátory adrenergních neuronů, blokátory kalciového kanálu a blokátory alfaadrenergních receptorů nevykazovaly ve srovnání s léčbou placebem žádný rozdíl v profilu nežádoucích účinků u pacientů užívajících sildenafil. Ve specifické interakční studii, kde byl sildenafil (100 mg) podáván společně s amlodipinem u pacientů s hypertenzí, došlo k dalšímu snížení systolického krevního tlaku vleže o 8 mmHg. Odpovídající další snížení diastolického krevního tlaku vleže bylo 7 mmHg. Tato další snížení krevního tlaku měla podobnou hodnotu jako snížení pozorovaná u samostatného podávání sildenafilu zdravým dobrovolníkům (viz bod 5.1).
Sildenafil (100 mg) neovlivnil farmakokinetiku ustálené hladiny inhibitorů proteázy HIV, sachinaviru a ritonaviru, přičemž jsou oba substráty CYP3A4.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)