| salt:hasText
| - U bývalých pediatrických nemocných, kteří byli léčeni růstovým hormonem během dětství před dosažením konečné tělesné výšky, musí být po uzavření růstových štěrbin znovu potvrzen deficit růstového hormonu. Teprve poté může být zahájena další substituční léčba v dávkách pro dospělé.
Léčbu Humatropem by měli vykonávat pouze lékaři, kteří mají zkušenosti v diagnóze a léčbě nemocných s deficiencí růstového hormonu.
Nemocní, kteří mají sekundární deficit růstového hormonu způsobený intrakraniálním nádorem, by měli být často vyšetřováni z důvodu jeho možné progrese nebo rekurence.
V případech vážné nebo opakující se bolesti hlavy, problémů zrakových, nevolnosti a zvracení je doporučována fundoskopie k vyšetření otoku papily. Pokud je otok papily potvrzen, měla by být zvážena diagnóza benigní intrakraniální hypertenze a případně vysazena léčba růstovým hormonem.
V současnosti nejsou k dispozici dostatečné podklady pro návrh klinického rozhodování u pacientů po proběhlé nitrolební hypertenzi. Je-li znovu zahájeno léčení růstovým hormonem, je nezbytné pečlivě sledovat příznaky nitrolební hypertenze.
U pacientů s endokrinními onemocněními včetně deficitu růstového hormonu může častěji dojít k epifyzeolýze v oblasti velkých kloubů. Každé dítě, u kterého se projeví během léčby růstovým hormonem kulhání, by mělo být vyšetřeno.
Pokud je růstový hormon podán podkožně, měla by místa vpichu být měněna kvůli snížení rizika lipoatrofie.
Během léčby růstovým hormonem může dojít k hypotyreóze. Léčba pacientů s hypopituitarismem by měla být pečlivě sledována.
U pediatrických nemocných by léčba měla pokračovat, dokud nedojde k zástavě růstu. Doporučené dávky by neměly být překračovány kvůli potenciálnímu riziku akromegalie, hyperglykémie a glykosurie.
Po intramuskulární injekci může dojít k hypoglykémii. Proto se doporučuje vždy před aplikací zkontrolovat dávku.
Starší pacienti (věk ≥ 65 let) jsou citlivější k účinku přípravku Humatrope a mohou být náchylnější k rozvoji závažných nežádoucích účinků. Zkušenosti u pacientů nad 80 let jsou omezené.
U 522 pacientů v kritickém stavu po operaci na otevřeném srdci, po nitrobřišní operaci, po mnohočetných zraněních, nebo s akutním respiračním selháním byl pozorován vliv růstového hormonu na průběh rekonvalescence ve dvou placebem kontrolovaných studiích. U pacientů léčených růstovým hormonem (dávky 5,3 – 8 mg/den) byla úmrtnost vyšší (41,9% vs. 19,3%) oproti placebu. U pacientů léčených dlouhodobě růstovým hormonem pro schválené indikace, u kterých nastane výše popsaný kritický stav, nebyla bezpečnost pokračování léčby růstovým hormonem stanovena. Proto by měl být u těchto pacientů v akutním kritickém stavu zvážen poměr výhod a rizik při pokračování léčby růstovým hormonem.
Před zahájením léčby růstovým hormonem při chronické renální insuficienci by měl být pacient sledován po dobu jednoho roku k potvrzení sekundární poruchy růstu. Během léčby růstovým hormonem by měla být současně prováděna konzervativní léčba renální nedostatečnosti. V případě transplantace ledvin by léčba růstovým hormonem měla být přerušena.
Odpověď na léčbu růstovým hormonem může být v závislosti na dávce a cestě podání ovlivněna podáváním estrogenů. Pro dosažení adekvátních hladin IGF-I v séru mohou být ve srovnání s muži k zapotřebí u žen vyšší dávky růstového hormonu, obzvláště u těch žen, které užívají perorální estrogenovou substituci. Jestliže je provedena změna cesty podání estrogenové substituce (orální na transdermální nebo naopak), měla by být dávka růstového hormonu znovu nastavena (viz 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce). V průběhu léčby může být pozorováno zvýšení senzitivity k růstovému hormonu (vyjádřené jako změna v sérové hladině IGF-I po podání růstového hormonu), zvláště u mužů.
Prader-Willi Syndrom
Po zahájení léčby růstovým hormonem byly hlášeny případy spánkové apnoe a náhlé smrti u pediatrických pacientů postižených syndromem Prader-Willi a s přítomností alespoň jednoho z následujících rizikových faktorů: závažná obezita, předchozí obstrukce horních cest dýchacích nebo spánková apnoe a neidentifikovaná respirační infekce. U pacientů s deficitem růstového hormonu, kteří zároveň trpí syndromem Prader-Willi, by měl lékař při preskripci růstového hormonu zvážit poměr přínosu a rizika léčby. Humatrope není indikován u pacientů trpících syndromem Prader-Willi s nediagnostikovanýcm deficitem růstového hormonu.
Není dostatek zkušeností s dlouhotrvající léčbou dospělých.
Zahájení léčby přípravkem Humatrope u dětí s deficitem SHOX genu ve věku blížícím se pubertě se pro omezené zkušenosti nedoporučuje.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)