| salt:hasText
| - Účinky na psychiku a centrální nervový systém (CNS): Závažné účinky na CNS, zejména deprese, sebevražedné myšlenky a pokusy o sebevraždu, byly u některých pacientů pozorovány během léčby přípravkem Vilarib v kombinaci s peginterferonem alfa-2a nebo interferonem alfa-2a a dokonce i během šestiměsíčního sledování po ukončení léčby. Ostatní účinky na CNS včetně agresivního chování (někdy namířeného proti ostatním), zmatenost a poruchy vědomí byly pozorovány při podávání alfa interferonů. Pacienti by měli být pečlivě sledováni pro jakékoli známky nebo příznaky psychiatrických poruch. Pokud se takové symptomy objeví, musí mít předepisující lékař na paměti potenciální závažnost těchto nežádoucích účinků a potřebu zajistit adekvátní terapii. Jestliže psychiatrické symptomy přetrvávají nebo se zhoršují nebo jsou identifikovány sebevražedné sklony, doporučuje se léčbu přípravkem Vilarib a peginterferonem alfa-2a nebo interferonem alfa-2a přerušit a pacientovi zajistit dle potřeby psychiatrickou léčbu.
Pacienti s existujícím závažným psychiatrickým onemocněním nebo se závažným psychiatrickým
onemocněním v anamnéze : Pokud je léčba přípravkem Vilarib v kombinaci s peginterferonem alfa-2a nebo interferonem alfa-2a vyhodnocena jako nezbytná u pacientů s probíhajícím závažným psychiatrickým onemocněním nebo u pacientů se závažným psychiatrickým onemocněním v anamnéze, měla by být zahájena pouze po odpovídajícím individuálním diagnostickém a léčebném zvládnutí psychiatrického onemocnění.
Další informace o zvláštních upozorněních a opatřeních pro použití peginterferonu alfa-2a nebo interferonu alfa-2a jsou uvedeny v odpovídajícím souhrnu údajů o přípravku (SPC).
U všech pacientů zařazených do klinických studií chronické hepatitidy C byla před zahájením studie provedena jaterní biopsie, ale v určitých případech (pacienti s genotypem 2 nebo 3) je možné zahájit léčbu bez histologického vyšetření. Před zahájením léčby je třeba vzít v úvahu aktuální pokyny pro léčbu (guidelines) a ověřit si, zda je nutné provádět jaterní biopsii.
�U pacientů s normálními hodnotami ALT dochází k progresi fibrózy v průměru pomaleji než u pacientů se zvýšenými hodnotami ALT. To by mělo být posuzováno společně s dalšími faktory, jako je genotyp HCV, věk, extrahepatální manifestace, riziko přenosu atd., které ovlivňují rozhodnutí o zahájení nebo nezahájení léčby.
Teratogenní riziko: viz bod 4.6. Těhotenství a kojení
Před zahájením léčby ribavirinem musí lékař komplexně informovat pacienta o teratogenním riziku ribavirinu, nutnosti používat účinnou a trvalou antikoncepci, možnosti, že metody antikoncepce mohou selhat, a o možných důsledcích těhotenství, ke kterému by došlo v průběhu léčby ribavirinem.
Karcinogenita: Mutagenní působení ribavirinu bylo prokázáno in vivo a in vitro v některých testech genotoxicity. Nelze vyloučit potenciální karcinogenní účinek ribavirinu (viz bod 5.3).
Hemolýza a kardiovaskulární systém: Snížení hladiny hemoglobinu na <10g/dl bylo pozorováno až u 15% pacientů léčených po dobu 48 týdnů ribavirinem 1000/1200 miligramů v kombinaci s peginterferonem alfa-2a a až u 19% pacientů v kombinaci s interferonem alfa-2a. Po léčbě ribavirinem 800 miligramů v kombinaci s peginterferonem alfa-2a po dobu 24 týdnů došlo u 3% pacientů ke snížení hladiny hemoglobinu na <10g/dl. Riziko vzniku anémie je vyšší u ženské populace. Ačkoliv ribavirin nemá přímé kardiovaskulární účinky, může anémie spojená s podáváním ribavirinu vést k narušení činnosti srdce a nebo k exacerbaci příznaků koronárního srdečního onemocnění či k obojímu. Proto musí být ribavirin podáván s opatrností u pacientů s anamnézou srdečního onemocnění. Před zahájením léčby je třeba vyšetřit funkci srdce a v průběhu léčby ji dobře sledovat a, pokud se objeví příznaky srdečního onemocnění, je nutné léčbu ukončit (viz bod 4.2). Pacienti s anamnézou městnavého srdečního selhání, infarktu myokardu a/nebo pacienti s dřívějšími či současnými poruchami srdečního rytmu musí být pečlivě monitorováni. Doporučuje se, aby u pacientů s anamnézou srdečních poruch bylo prováděno před zahájením léčby a v jejím průběhu vyšetření EKG. Srdeční arytmie (především supraventrikulární) obvykle reagují na konvenční léčbu, ale mohou vyžadovat přerušení léčby.
Akutní hypersenzitivita: Jestliže se objeví akutní hypersenzitivní reakce (např. kopřivka, angioedém, bronchokonstrikce, anafylaxe), musí být léčba přípravkem Vilarib okamžitě přerušena a zahájena vhodná léčba. Přechodné exantémy nevyžadují přerušení léčby.
Jaterní funkce: U pacientů, u nichž dojde ke zhoršení jaterních funkcí během léčby, by měla být léčba ribavirinem v kombinaci s peginterferonem alfa-2a nebo interferonem alfa-2a přerušena. Když je zvýšení hladiny ALT progresivní a klinicky významné, i přes snížení dávky, nebo je doprovázeno zvýšením přímého bilirubinu, měla by být léčba ukončena.
Porucha funkce ledvin : U pacientů s poruchou funkce ledvin je vzhledem k snížené clearance změněna farmakokinetika ribavirinu (viz bod 5.2). Proto je u všech pacientů doporučeno před zahájením podávání ribavirinu přednostně vyšetřit funkci ledvin stanovením clearance kreatininu. U pacientů s hladinou kreatininu v séru >2 mg/dl nebo s clearance kreatininu <50 ml/min byly při dodržení dávkovacího režimu pozorovány významně zvýšené koncentrace ribavirinu v plazmě. Neexistují dostatečné údaje o bezpečnosti a účinnosti ribavirinu u těchto pacientů, které by podpořily doporučení k úpravě dávkování. Léčba ribavirinem by neměla být zahájena (nebo pokračovat, pokud dojde k poruše funkce ledvin během léčby) u těchto pacientů, bez ohledu na to, zda jsou hemodyalizováni, pokud to není nezbytně nutné. Je třeba dbát nejvyšší opatrnosti. V průběhu léčby by měla být důkladně monitorována koncentrace hemoglobinu a v případě potřeby by měly být provedeny nápravné kroky Během léčby je třeba pravidelně a pečlivě monitorovat hladinu hemoglobinu a provést potřebná opatření (viz bod 4.2. a bod 5.2).
Oční změny: Ribavirin se používá v kombinované léčbě s alfa interferony. Ve vzácných případech byly v kombinované léčbě s alfa interferony hlášeny retinopatie včetně krvácení do sítnice, edém papily, neuropatie n. opticus a obstrukce retinální artérie nebo žíly, které mohou vést ke ztrátě zraku. Ve výchozím bodě studie by všichni pacienti měli podstoupit oftalmologické vyšetření. Každý pacient, který si stěžuje na zhoršení nebo ztrátu zraku, musí včas podstoupit kompletní oční vyšetření. Pacienti s preexistujícími oftalmologickými poruchami (např. diabetická nebo hypersenzitivní retinopatie) by měli během kombinované léčby alfa interferony podstoupit pravidelná oftalmologická vyšetření. Kombinovaná terapie alfa interferony by měla být ukončena u pacientů, u nichž se vyvinou nové nebo zhorší dřívější oční poruchy.
Souběžná infekce HIV/HCV: V konkrétních souhrnech údajů o přípravku jsou uvedeny informace týkající se užívání antiretrovirových léčivých přípravků souběžně s léčbou HCV, které upozorňují na toxické účinky specifické pro jednotlivé přípravky a toxické účinky, které mohou potenciálně nastat při podávání peginterferonu alfa-2a s ribavirinem nebo bez ribavirinu. Ve studii NR15961, prováděné u pacientů současně léčených stavudinem a interferonem kombinovaným s ribavirinem nebo bez ribavirinu, byla incidence pankreatitidy a/nebo laktátové acidózy 3 % (12/398).
U pacientů s chronickou hepatitidou typu C a současnou infekcí HIV, léčených intenzivní antiretrovirovou léčbou (HAART), může být zvýšené riziko závažných nežádoucích účinků (např. laktátová acidóza, periferní neuropatie, pankreatitidy).
U současně infikovaných pacientů s pokročilou cirhózou, užívajících HAART, může být zvýšené riziko jaterní dekompenzace a možného úmrtí, jsou-li léčeni ribavirinem v kombinaci s interferony. Výchozí proměnné u HIV-HCV infikovaných pacientů s cirhózou, které mohou být spojeny s dekompenzací jaterního onemocnění, zahrnují: zvýšení sérového bilirubinu, snížení hemoglobinu, zvýšení alkalické fosfatázy nebo snížení počtu krevních destiček a léčbu didanosinem (ddI). Proto je při nasazení kombinace peginterferonu alfa-2a a ribavirinu ke stávající antiretrovirové léčbě HAART třeba postupovat se zvýšenou opatrností (viz bod 4.5).
Současně infikovaní pacienti by měli být v průběhu léčby pečlivě sledováni; mělo by být stanoveno Child-Pugh skóre a, pokud bude zjištěno skóre 7 a vyšší, je třeba léčbu ihned přerušit.
Současné podávání ribavirinu a didanosinu se nedoporučuje vzhledem k riziku mitochondriální toxicity (viz bod 4.5). Dále je třeba se vyvarovat současného podávání ribavirinu a stavudinu, aby se omezilo riziko kumulované mitochondriální toxicity.
U pacientů léčených kombinací ribavirinu a alfa interferonu (standardním a pegylovaným) a zidovudinem může být zvýšené nebezpečí vzniku anémie.
Laboratorní testy: Před zahájením léčby musí být u všech pacientů provedeny standardní hematologické testy a biochemická vyšetření krve (kompletní krevní obraz [CBC] s diferenciálním rozpočtem, stanovení počtu trombocytů, elektrolyty, sérový kreatinin, jaterní funkční testy, kyselina močová). Přijatelné vstupní hodnoty, které lze použít jako vodítko před zahájením léčby ribavirinem v kombinaci s peginterferonem alfa-2a nebo interferonem alfa-2a, jsou:
Hemoglobin 12g/dl (ženy); 13g/dl (muži)
Krevní destičky 90 000/mm3
Počet neutrofilů 1 500/mm3
U pacientů současně infikovaných HIV-HCV jsou k dispozici omezené údaje o účinnosti a bezpečnosti (N=51) u jedinců s počtem CD4+ buněk nižším než 200 buněk/μl. Proto je třeba při léčbě pacientů s nízkým počtem CD4+ buněk zvýšené opatrnosti.
Laboratorní testy se by měly být provedeny ve 2.a 4. týdnu po zahájení léčby a dále periodicky s ohledem na klinické požadavky.
Ženy ve fertilním věku: Pacientkám musí být během léčby každý měsíc prováděn běžný těhotenský test po dobu léčby a po dobu 4 měsíců po jejím ukončení. Partnerkám mužských pacientů musí být každý měsíc prováděn běžný těhotenský test po dobu léčby partnera a po dobu 7 měsíců po jejím ukončení.
Hladina kyseliny močové se může při užívání ribavirinu zvýšit kvůli hemolýze; z tohoto důvodu je třeba u predisponovaných pacientů pečlivě sledovat možnost rozvoje dny.
Onemocnění zubů a periodontu: U pacientů užívajících kombinovanou léčbu ribavirinu s
peginterferonem alfa-2a bylo hlášeno poškození zubů a periodontu, které může vést až ke ztrátě zubů. Navíc během dlouhodobé léčby kombinací ribavirinu a peginterferonu alfa-2a by mohla suchost ústní dutiny způsobit poškození zubů a sliznice dutiny ústní. Pacienti by si měli důkladně čistit zuby dvakrát denně a chodit na pravidelné zubní prohlídky. Navíc u některých pacientů může dojít ke zvracení. V takovém případě se doporučuje, aby si poté důkladně vypláchli ústa.
Laktosa: Tento přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, hereditární laktázovou deficiencí nebo malabsorbcí glukosy a galaktosy by tento léčivý přípravek neměli užívat.
�
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)