| salt:hasText
| - Akutní toxicita
Studiem akutní toxicity u myší byla nalezena LD50 72 mg/kg po i.v. podání a 470 mg/kg po s.c. podání. Hodnota akutní LD50 po i.v. podání u potkanů byla 18 mg/kg. Oktreotid acetát byl dobře tolerován psy až do dávky 1mg/kg tělesné hmotnosti podaný formou i.v. injekčního bolusu.
Toxicita po opakovaném podání
Při sledování 26týdenní toxicity provedené na psech v i.v. dávkách 0,5 mg/kg 2x denně byly zjištěny progresivní změny v acidofilních prolaktin obsahujících buňkách hypofýzy. Dalším sledováním bylo zjištěno, že tyto změny jsou ve fyziologickém rozmezí a zřejmě nesouvisejí s exogenně aplikovaným somatostatinem. Hladiny hormonu v plazmě nebyly ovlivněny. U samic opic Rhesus, které dostávaly stejnou dávku, 0,5 mg/kg 2x denně po dobu 3 týdnů, nebyly zjištěny hypofyzární změny a také nedošlo ke změnám hladin růstového hormonu, prolaktinu nebo glukózy v plazmě.
I když kyselé vehikulum vyvolávalo po opakované s.c. aplikaci u potkanů záněty a fibroplazie, nebylo prokázáno, že by oktreotid acetát byl příčinou pozdního typu přecitlivělosti u morčat po intradermální aplikaci 0,1% roztoku v 0,9% roztoku NaCl.
Mutagenicita
V in vitro studiích na validovaných bakteriálních savčích buňkách byly oktreotid a/nebo jeho metabolity prosty mutagenního účinku. Zvýšená frekvence chromozomálních aberací byla pozorována in vitro u V79 buněk čínského křečka, i když pouze ve vysokých a toxických koncentracích. V in vitro studiích s lidskými lymfocyty indukovanými oktreotid acetátem však nebyly chromozomální aberace zvýšeny. V kostní dřeni myší, kterým byl podáván i.v. oktreotid, nebyla in vivo mikronukleolárním testem prokázána klastogenní aktivita, stejně jako nebyla u myších samců prokázána genotoxicita. Při in vitro bakteriální titraci nebyl u mikrosfér pozorován mutagenní potenciál.
Karcinogenita/chronická toxicita
U potkanů byly pozorovány fibrosarkomy, především u samců po s.c. injekcích oktreotid acetátu v dávce až do 1,25 mg/kg tělesné hmotnosti za 52, 104 a 113/116 týdnů. Lokální nádory se vyskytly i u kontrolní skupiny, avšak vznik těchto nádorů byl přisuzován fibroplazii vyvolané opakovaným drážděním v místě injekce a zvýšenou přítomností kyselého vehikula, kyseliny mléčné a mannitolu. Tato nespecifická tkáňová reakce se projevila především u potkanů. Neoplastické léze nebyly pozorovány ani u myší po s.c. aplikaci oktreotid acetátu v dávce 2 mg/kg po dobu 98 týdnů, ani u psů, kterým byla aplikována s.c. denní dávka po dobu 52 týdnů.
Karcinogenita byla studována po dobu 116 týdnů u potkanů, kdy po s.c. aplikaci oktreotidu došlo k výskytu endometriálních adenokarcinomů. Výskyt byl statisticky signifikantní při aplikaci nejvyšší s.c. dávky 1,25 mg/kg/den. Tyto nálezy souvisely se zvýšeným výskytem endometritidy, snížením počtu ovariálních žlutých tělísek, redukcí mamárních adenomů a výskytem děložních žlázek a dilatací lumina, připomínající stav hormonální nerovnováhy. Podle dostupných informací je zřejmé, že endokrinně vyvolané nádory u potkanů jsou druhově specifické a nejsou relevantní pro použití přípravku u lidí.
Reprodukce:
Fertilitní, stejně jako pre-, peri- a postnatální studie u samic potkanů neprokázaly žádné nežádoucí účinky na reprodukci a vývoj potomstva po aplikaci s.c. dávek až 1,0 mg/kg tělesné hmotnosti a den. Některé retardace fyziologického vývoje zaznamenané u štěňat byly přechodné a byly přičítány inhibici růstového hormonu způsobené nadměrnou farmakodynamickou aktivitou.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)