. . . . . "Skute\u010Dnost, \u017Ee soud ni\u017E\u0161\u00EDho stupn\u011B rozhodl o v\u011Bci sam\u00E9 rozsudkem ( a\u010Dkoliv m\u011Bl rozhodnout usnesen\u00EDm ), nezbavuje soud vy\u0161\u0161\u00EDho stupn\u011B povinnosti rozhodnout o opravn\u00E9m prost\u0159edku proti takov\u00E9mu rozhodnut\u00ED ( o odvol\u00E1n\u00ED nebo o dovol\u00E1n\u00ED ) usnesen\u00EDm. To, \u017Ee soud rozhodl jinou - kvalitativn\u011B vy\u0161\u0161\u00ED, le\u010D v rozporu s procesn\u00EDm p\u0159edpisem zvolenou - formou rozhodnut\u00ED, je vadou \u0159\u00EDzen\u00ED, kter\u00E1 nemohla m\u00EDt vliv na spr\u00E1vnost rozhodnut\u00ED ( srov. t\u00E9\u017E usnesen\u00ED \n Nejvy\u0161\u0161\u00EDho soudu\n ze dne 31. srpna 1999, \n sp. zn. 20 Cdo 1574/99\n , uve\u0159ejn\u011Bn\u00E9 v \u010Dasopise Soudn\u00ED judikatura \u010D. 4, ro\u010Dn\u00EDk 2000, pod \u010D\u00EDslem 45 ). Proto \n Nejvy\u0161\u0161\u00ED soud\n i v t\u00E9to v\u011Bci rozhodl o dovol\u00E1n\u00ED usnesen\u00EDm ( \n \u00A7 243b odst. 6 o. s. \u0159. \n )." .