" Jak bylo \u0159e\u010Deno v\u00FD\u0161e, podstatou dovol\u00E1n\u00ED obv. P. je jeho opakovan\u00E9 kategorick\u00E9 odm\u00EDt\u00E1n\u00ED toho, \u017Ee by se sv\u00FDm skutkem dopustil trestn\u00E9ho \u010Dinu podvodu podle \u00A7 250 tr. z\u00E1k., proto\u017Ee k napln\u011Bn\u00ED subjektivn\u00ED str\u00E1nky tohoto trestn\u00E9ho \u010Dinu je nutn\u00E9 prok\u00E1zat podvodn\u00FD \u00FAmysl a vy\u010D\u00EDslit zp\u016Fsobenou \u0161kodu, co\u017E se v\u0161ak dle jeho n\u00E1zoru nestalo. Touto argumentac\u00ED dovolatel implicitn\u011B nam\u00EDtl existenci extr\u00E9mn\u00EDho rozporu mezi proveden\u00FDmi d\u016Fkazy a skutkov\u00FDmi zji\u0161t\u011Bn\u00EDmi soud\u016F, a z nich plynouc\u00EDmi pr\u00E1vn\u00EDmi z\u00E1v\u011Bry. Na z\u00E1klad\u011B toho se Nejvy\u0161\u0161\u00ED soud p\u0159i sv\u00E9m p\u0159ezkumu zam\u011B\u0159il na prov\u011B\u0159en\u00ED toho, zda p\u0159i rozhodov\u00E1n\u00ED soud\u016F ni\u017E\u0161\u00EDch instanc\u00ED do\u0161lo k natolik z\u00E1va\u017En\u00E9mu pr\u00E1vn\u00EDmu pochyben\u00ED." . . . .