Biochemické studie s bezbuněčnými bakteriálními systémy ukázaly, že sulbactam je irreverzibilní inhibitor nejdůležitějších beta-laktamáz, které se vyskytují u penicilin-rezistentních mikroorganizmů. Má vlastní antibakteriální aktivitu pouze vůči Neisseriacae , Acinetobacter calcoaceticus , Bacteroides sp ., Moraxella Branhamella catarrhalis a Burkholderia cepacia . Schopnost sulbactamu chránit před rozložením rezistentními mikroorganizmy peniciliny a cefalosporiny byla potvrzena ve všech in vivo studiích, kde byly použity rezistentní kmeny. Sulbactam při nich vykazoval synergní účinek s peniciliny a cefalosporiny. Protože se sulbactam váže na některá stejná vazebná místa bílkovin vážících peniciliny, jsou některé senzitivní kmeny vůči této kombinaci citlivější než vůči beta-laktámovým antibiotikům samotným.
Baktericidní komponentou této kombinace je ampicilin, aminopenicilin podobný benzylpenicilinu, který zasahuje citlivé mikroorganismy ve fázi aktivní multiplikace, když inhibuje biosyntézu mukopeptidu buněčné stěny.
Unasyn, kombinace sulbactamu sodnéhu a ampicilinu sodného, je účinný vůči širokému spektru gram-positivních a gram-negativních mikroorganizmů, mezi které patří:
Staphylococcus aureus a S.epidermidis (včetně penicilin-rezistentních a některých methicilin-rezistentních kmenů); Streptococcus pneumoniae , Streptococcus faecalis a ostatní streptokokové kmeny; Haemophilus influenzae a H. parainfluenzae (beta-laktamáza pozitivní i negativní); Branhamella catarrhalis ; anaeroby včetně Bacteroides fragilis a příbuzných druhů; E.coli, Klebsiella species , Proteus species (indol-pozitivní i indol-negativní), Morganella morganii , Citrobacter sp ., Enterobacter sp ., Neisseria meningitidis a Neisseria gonorrhoae .