Vyskytují se převážně na počátku léčby, obvykle mizí spontánně. Nejčastěji se objevuje ospalost, která je do určité míry závislá na dávce a při jejím snížení mizí, dále únavnost, pocit lehkosti či zaujatosti v hlavě, bolesti hlavy, závratě, poruchy koordinace, neostré vidění, podrážděnost, zvýšená i snížená chuť k jídlu, zácpa i průjmy, zvýšení i úbytek hmotnosti, pocení, pocit ucpaného nosu, sucho v ústech, ale i zvýšené slinění, poruchy mikce, kožní alergie, rash, svědění, krevní dyskrázie, včetně agranulocytózy. Nežádoucí účinky jsou častější u starých a kachektických osob, u dětí, u hepatiků, pacientů s hypalbuminémií a u osob s organickým postižením CNS, kde je popisována ataxie, poruchy paměti a jiných funkcí intelektu, paradoxní afektivní reakce vzácně až se zmateností, halucinacemi a agresivitou. Dlouhodobé podávání, zvl. vyšších dávek, může vyvolat psychickou či somatickou závislost. Riziko lékové závislosti je proto vyšší u pacientů s panickými poruchami, kteří užívají vyšší dávky alprazolamu (4 mg denně). Podobně (tj. při podávání vyšších dávek po delší dobu - asi po 8 - l2 týdnech léčby), se častěji vyskytuje rebound syndrom a abstinenční příznaky. Abstinenční syndrom se může objevit při náhlém přerušení léčby během 2 - 3 dnů, projevuje se insomnií, nervozitou, podrážděností, méně často i s nauzeou, zvracením, křečemi v břiše i ve svalech, s třesem a zvýšenou citlivostí na smyslové podněty. (Rebound syndrom je přechodný syndrom, u kterého se symptomatologie, pro kterou byla zahájena léčba benzodiazepiny, opět objeví a to ve zvýšené míře. Tato symptomatologie se může objevit při vysazení léčby).