Ranitidin přechází do mateřského mléka a vytváří v něm koncentrace, které jsou vyšší než koncentrace plazmatické. Po jednorázovém podání dávky 150 mg ranitidinu p.o. je poměr koncentrací v mateřském mléce a plazmě 0,6–2,7 (2 h po podání), 1,1–10,2 (4 h po podání) a 2,9–17,1 (8 h po podání). Po opakovaném podání je tento poměr ještě vyšší. Kojenec by tak mohl dostat 0,4–0,5 mg/kg/d, což představuje až 11,9 % dávky aplikované kojící matce. Z výše uvedených důvodů není vhodné podávat ranitidin v průběhu kojení.
Ranitidin prochází placentou a jeho koncentrace ve tkáních plodu odpovídají prakticky koncentracím plazmatickým. Rozsáhlejší zkušenosti s podáváním ranitidinu v graviditě doposud chybějí. V experimentu nebylo prokázáno, že by ranitidin měl mutagenní, kancerogenní nebo teratogenní vlastnosti. Při indikování ranitidinu v graviditě je nutno zvážit riziko pro plod a podávat v odůvodněných případech pouze krátkodobě.