V souvislosti s uvedenými skutečnostmi je třeba dále zdůraznit, že v případě nařízeného prvního hlavního líčení obviněný nejen omluvil svoji nepřítomnost, ale také výslovně požádal o odročení ( „o nařízení nového jednání “ ), v případě druhého jednání pouze omluvil svoji nepřítomnost, avšak nežádal o odročení a ani jinak neprojevil svoji vůli být tomuto jednání přítomen. Nutno dodat, že ani v odvolání, které soudu prvního stupně zaslal ještě před doručením meritorního rozhodnutí a poté ani při veřejném zasedání odvolacího soudu netvrdil, že by žádal o odročení hlavního líčení s tím, že chce být jednání osobně přítomen.
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. června 2013 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Ivo Kouřila stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného R. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 5 To 143/2012, a rozhodl t a k t o :