Jestliže se tedy JUDr. František Púry jako člen Kárné komory Nejvyššího kontrolního úřadu již zabýval v kárném řízení vedeném proti tehdy kárně obviněnému Ing. F. D. týmž skutkem ( byť o něm věcně nerozhodoval ), pro který se následně vedlo trestní stíhání zakončené pravomocným rozhodnutím, proti němuž nyní směřuje dovolání obviněného, je neslučitelné se shora uvedenými požadavky na nestrannost soudce, aby jako soudce a předseda senátu Nejvyššího soudu přezkoumával v dovolacím řízení takové rozhodnutí učiněné v trestním řízení. Navíc JUDr. František Púry se jako člen Kárné komory Nejvyššího kontrolního úřadu podílel i na dalším rozhodnutí Kárné komory Nejvyššího kontrolního úřadu ze dne 12. 11. 2010, sp. zn. 706/09-NKU20/7/10, jímž byl Ing. F. D. v kárném řízení uznán vinným kárným proviněním podle § 35 odst. 1 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, za které mu bylo uloženo podle § 44 odst. 1 písm. a ) zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, kárné opatření ve formě napomenutí. I když bylo následně i toto kárné řízení zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2011, sp. zn. 10 Zp 3/2011, je zřejmé, že JUDr. František Púry učinil v jiném než trestním řízení nepříznivé rozhodnutí ve vztahu k nyní obviněnému Ing. F. D. Rovněž tato skutečnost by tedy mohla objektivně vyvolávat určité pochybnosti, zda jmenovaný soudce a předseda senátu Nejvyššího soudu může rozhodovat o dovolání obviněného zcela nestranně a nezaujatě, byť se sám subjektivně necítí být podjatým.