Proti měnící části rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., a avizuje v něm uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Odvolací soud nesprávně pominul, že soud prvního stupně k závěru, že žalovanému poskytla půjčku ze svých výlučných prostředků, dospěl vyhodnocením provedených důkazů, konkrétně dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů ze dne 24. 1. 2008 a z výpovědi svědka G., který uvedl, že před vstupem do manželství měla k dispozici jednak finanční prostředky po prarodičích a jednak měla možnost si ze svých příjmů z let 2003 až 2006 naspořit nemalou finanční částku. Její účastnická výpověď učiněná ještě před koncentrací řízení je proto v souladu s výpovědí svědka G. Ten se vyjadřoval pouze k tomu, zda mohla mít dostatek prostředků k poskytnutí půjčky, a nikoli k tomu, z jakých zdrojů půjčku poskytla. Je přesvědčena, že k plnému úspěchu ve sporu postačuje prokázání jejího tvrzení, že disponovala dostatečným množstvím vlastních peněžních prostředků k poskytnutí půjčky. Za nesprávnou považuje rovněž aplikaci § 136 o. s. ř. Z uvedených důvodů Nejvyššímu soudu navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.