Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 23. června 2011, č. j. 16 EC 58/2009-191, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 210.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení ( výrok I. ) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ( výrok II. ). Rozhodl tak poté, co usnesením ze dne 7. dubna 2011, č. j. 16 EC 58/2010-162, řízení do částky 140.000,- Kč s příslušenstvím zastavil v důsledku částečného zpětvzetí žaloby. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci byli manžely v období od 3. 6. 2006 do 7. 4. 2008. Na základě smlouvy o půjčce ze dne 23. 8. 2007 žalobkyně poskytla žalovanému 400.000,- Kč za účelem úhrady jeho dluhu z úvěrové smlouvy, kterou uzavřel před vstupem do manželství. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni půjčku ve lhůtě jednoho roku spolu s úroky. Finanční prostředky, které žalobkyně žalovanému poskytla, pocházely zčásti z peněz, které obdržela darem od prarodičů, a zčásti z peněz našetřených před manželstvím. V letech 2000 až 2003 působila jako advokátní koncipientka, od roku 2003 do roku 2008 jako spolupracující advokátka. V letech 2003 až 2006 disponovala měsíčními příjmy v rozmezí od 40.000,- Kč do 60.000,- Kč a v letech 2006 až 2008 v rozmezí od 60.000,- Kč do 80.000,- Kč. Žalovaný se chystal v srpnu 2008 žalobkyni půjčku vrátit, avšak banka mu neposkytla úvěr, který k tomu chtěl použít. Z dlužné částky uhradil postupnými splátkami celkem 190.000,- Kč. V dohodě o vypořádání vzájemných majetkových vztahů ze dne 25. 1. 2008 účastníci prohlásili, že nemají žádný společný majetek a že touto dohodou jsou jejich vzájemné majetkové vztahy týkající se společného jmění manželů a bydlení pro dobu po rozvodu vypořádané. Dne 25. 3. 2008 otec žalovaného V. K. převedl na účet žalobkyně částku 72.000,- Kč s tvrzením, že se jedná o vrácení finančních prostředků, které investovala ze svých prostředků do rekonstrukce nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného. Posléze tuto částku označil za dar žalobkyni, o jehož vrácení požádal prostřednictvím žalovaného z důvodů, že měla žalovanému za trvání manželství zatajit výši svých příjmů, resp. že mu měla být nevěrná. Sám ji k vrácení daru nevyzval. Přípisem ze dne 4. 11. 2009 svědek informoval žalobkyni o postoupení pohledávky z titulu vrácení daru na žalovaného. Soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že 400.000,- Kč, které žalobkyně poskytla žalovanému, pocházely z jejího výlučného vlastnictví ( část z nich získala darem a část si naspořila před manželstvím ). Neuvěřil tvrzení žalovaného, že se jednalo o prostředky ze společného jmění manželů a že k jejich splácení přistoupil pouze z morálních důvodů, kdy vracel žalobkyni to, co ze svého příjmu investovala do jeho nemovitosti. Tvrzení žalovaného vyvracely obsah dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů ze dne 25. 1. 2008, obsah emailu žalovaného ze dne 13. 8. 2008, v němž žalobkyni slibuje vrácení půjčky, a jeho faktické počínání ( snaha obstarat úvěr za účelem úhrady půjčky a postupné splácení půjčky ), které naopak spolu s výpovědí svědka G. potvrzovaly skutkovou verzi žalobkyně. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně poměřoval § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „ obč. zák. “ ). Dovodil, že účastníci v souladu s tímto ustanovením uzavřeli dne 23. 8. 2007 ústně smlouvu o půjčce, podle níž žalobkyně téhož dne předala žalovanému 400.000,- Kč. Závazek žalovaného ze smlouvy - vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky - zanikl splnění jen v rozsahu 190.000,- Kč ( § 559 obč. zák. ). Námitku započtení pohledávky žalovaného ve výši 72.000,- Kč neshledal úspěšnou, neboť žalovaný neprokázal, že se v případě této částky jednalo o dar poskytnutý jeho otcem žalobkyni, a přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neprokázal ani to, že žalobkyně mu byla za trvání manželství nevěrná a že mu zatajovala své výdělkové poměry ( tj. že svým chováním vůči němu hrubě porušila dobré mravy ve smyslu § 630 obč. zák. ).