Žalobkyně se domáhala ( žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně ), aby jí žalovaný zaplatil 422.221,- Kč s úroky z prodlení jako náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1.8.2001 do 30.6.2009. Žalobu odůvodnila tím, že u žalovaného ( jeho právního předchůdce ) pracovala jako ošetřovatelka dojnic, a že dne 4 2.1991 jí byla zjištěna nemoc z povolání – onemocnění nervů horních končetin, z dlouhodobého nadměrného a jednostranného zatížení. Dne 2.12.1991 byl rozvázán pracovní poměr podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c ) zák. práce, a žalovaný ( jeho právní předchůdce ) jí vyplácel až do srpna 2001 náhradu za ztrátu výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Od srpna 2001 jí však byla náhrada za ztrátu na výdělku snížena na 20% s poukazem na posudek MUDr. Alice Baumannové, podle něhož se nemoc z povolání podílí na současném zdravotním poškození žalobkyně dvaceti procenty. Proto se žalobkyně domáhala doplatku ve výši osmdesáti procent poskytované náhrady za ztrátu na výdělku, a rovněž namítala, že žalovaný nesprávně valorizoval její rozhodný průměrný výdělek.