Dovolatelka soudům obou stupňů vytýká, že opomněly právně posoudit, zda vůbec žalobkyni vůči ní platně vznikl nárok na vrácení vyplacené provize. Pochybení se podle jejího názoru dopustily i závěrem, že žalobkyně svým jednáním žádné své povinnosti vůči ní neporušila, a proto již neřešily ani odpovědnost žalobkyně pro případ neplatnosti či neúčinnosti úkonu dle § 268, resp. § 373 obch. zák. S takovým postupem nesouhlasí a namítá, že porušením povinnosti žalobkyně je jak „ nedodržení výpovědní lhůty, tak i řádné vyčíslení provize a eliminace jejího nároku na odškodnění. “ S ohledem na exkluzivitu jejího zastoupení pro žalobkyni a na oboustrannou vzájemnost závazku k výhradní činnosti podle § 665 obch. zák. tvrdí, že žalobkyně měla i následnou péči o získaného pojištěnce výhradně svěřit a ponechat v její dispozici. Jestliže k převodu pojistného kmene způsobem dle interních směrnic žalobkyně nedošlo, je podle jejího názoru na místě aplikace § 666 obch. zák. upravujícího nárok na provizi obchodního zástupce i z obchodů uzavřených bez jeho přičinění. Pakliže žalobkyně vůči ní nepostupovala řádně a účinně, nemohlo k souběhu zásluh dvou zprostředkovatelů dojít a situaci nelze řešit dle § 659c obch. zák. dělbou provize mezi oba zprostředkovatele ( dovolatelku a makléře MARSH ) či mezi dovolatelku a žalobkyni. Dospěly-li proto soudy úvahou dle § 136 o. s. ř. k závěru o rozdělení provize rovným dílem mezi žalobkyni a dovolatelku, postupovaly nesprávně.