V § 213b odst. 2 se proto stanoví, že porušení § 118a odst. 1, 2 nebo 3 v řízení před soudem prvního stupně je vadou řízení, jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu, tedy že – řečeno jinak – vadou řízení před soudem prvního stupně je z pohledu odvolacího řízení nesplnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 2 a jen tehdy, vyplývá-li možné odlišné právní posouzení než podle účastníkova právního názoru z právního názoru odvolacího soudu; uvedené platí bez ohledu na to, vychází-li odvolací soud při své přezkumné činnosti z principů úplné nebo neúplné apelace. Právní názor odvolacího soudu je totiž v tomto případě považován za „ příčinu “ toho, proč soud prvního stupně nesplnil poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 a 3. Protože poučovací povinnost je v § 118a o. s. ř. založena na objektivním principu a není tedy významný důvod, proč ji soud prvního stupně nesplnil, došlo za řízení před soudem prvního stupně – objektivně vzato – bez ohledu na jeho „ příčinu “ k porušení § 118a, a uvedená vada řízení musí mít proto v tomto případě za následek zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1.