salt:hasText
| - Glipizid je perorální antidiabetikum ze skupiny derivátů sulfonylurey.
Primárním mechanismem účinku glipizidu je stimulace sekrece inzulínu z beta-buněk pankreatických ostrůvků. Velký význam má stimulace sekrece inzulínu glipizidem vyvolaná příjmem potravy. Hladiny inzulínu nalačno nejsou ani při dlouhodobém podávání glipizidu zvýšené, ale ještě nejméně 6 měsíců po ukončení léčby přetrvává zvýšení postprandiální inzulínové odpovědi. Inzulinotropní odpověď na příjem potravy nastane do 30 minut po perorálním podání glipizidu diabetikům, ale zvýšená hladina inzulínu nepřetrvá dobu zátěže potravou. Přibývá též důkazů, že důležitou složkou působení glipizidu jsou také jeho extrapankreatické účinky, mezi něž patří zesílení působení inzulínu.
Dobrá kontrola glykémie po jedné dávce glipizidu přetrvává až 24 hodin, třebaže po této době už jeho plazmatická koncentrace poklesla na zlomek maximální hodnoty (viz bod 5.2 - Farmakokinetické vlastnosti ).
U některých pacientů terapie od počátku selhává, nebo dochází k postupnému ubývání odpovědi na léčbu deriváty sulfonylurey, včetně glipizidu. Na druhou stranu, glipizid může být účinný u některých pacientů, u kterých selhala léčba ostatními deriváty sulfonylurey.
Jiné účinky: Výsledky jedné studie prokázaly, že u pacientů s diabetem 2.typu je terapie glipizidem účinná v kontrole glykémie a neovlivňuje nepříznivě spektrum plazmatických lipoproteinů. Tyto změny dobře korelovaly se snížením dosaženým při glykémii na lačno.
V tříleté, placebem kontrolované studii sledující podávání nízkých dávek glipizidu u pacientů s chemickým diabetem byla jako ukazatel časné diabetické vaskulopatie použita šířka bazální membrány svalových kapilár. U skupiny užívající glipizid bylo zjištěno významné ztenčení bazální membrány, kdežto u kontrolní skupiny došlo k významnému zesílení. V placebem kontrolované, zkřížené studii se zdravými dobrovolníky neměl glipizid žádný antidiuretický účinek, jeho podávání dokonce způsobilo mírné zvýšení clearance volné vody.
(cs)
|