| salt:hasText
| - Léčbu je nutné zahájit pod dohledem lékaře, který má zkušenosti s léčbou pacientů s deficitem antitrombinu.
Dávkování
Při léčbě vrozeného deficitu antitrombinu je nutné dávkování a trvání léčby individuálně upravit pro jednotlivé pacienty. Při tom je nutné brát v úvahu rodinnou anamnézu tromboembolických příhod, současné faktory klinických rizik a laboratorní hodnocení.
Dávkování a doba substituční terapie získaného deficitu závisí na hladině antitrombinu v plazmě, na rychlosti odbourávání, na výchozím onemocnění a na vážnosti klinického stavu. Množství, jaké se má podávat a frekvence aplikace by vždy měla být založena na klinické účinnosti a na laboratorním posouzení každého případu individuálně.
Počet podávaných jednotek antitrombinu je vyjádřen v mezinárodních jednotkách (IU), což odpovídá současnému standardu Světové zdravotnické organizace pro antitrombin. Aktivita antitrombinu v plazmě je vyjádřena buď v procentech (vzhledem k normální lidské plazmě), nebo v mezinárodních jednotkách (vzhledem k mezinárodnímu standardu pro obsah antitrombinu v plazmě).
Jedna mezinárodní jednotka (IU) aktivity antitrombinu je ekvivalentní tomuto množství antitrombinu v jednom ml normální lidské plazmy. Výpočet požadované dávky antitrombinu je založen na empirickém zjištění, že jedna mezinárodní jednotka (IU) antitrombinu na 1 kg tělesné hmotnosti zvýší antitrombinovou aktivitu plazmy přibližně o 1,1 % až 1,6 %.
Počáteční dávka se určí pomocí následujícího vzorce:
Požadovaný počet jednotek = tělesná hmotnost (kg) x (100 – bazální antitrombinová aktivita [%]) x 0,8
Počáteční dávka, pokud jde o aktivitu antitrombinu, závisí na klinické situaci. Při potvrzení vhodnosti substituce antitrombinu, by dávkování mělo být dostatečné k dosažení cílové aktivity antitrombinu a k udržení její účinné úrovně. Dávkování je nutno upravit na základě laboratorních měření aktivity antitrombinu, která by se měla provádět alespoň dvakrát denně dokud nebude pacient ve stabilizovaném stavu. Potom postačí jednou denně, nejlépe těsně před další infuzí. O úpravě dávkování by se mělo uvažovat jak na základě příznaků zvýšené přeměny antitrombinu, zjištěných na základě laboratorních testů, tak i na základě klinického průběhu. Úroveň hladiny antitrombinu musí být udržována vyšší než 80% po dobu trvání léčby, pokud klinické údaje neindikují jinou účinnou hladinu.
Počáteční dávka u vrozeného deficitu je 30-50 IU/kg.
Dále by se mělo dávkování a frekvence podávání stejně jako trvání terapie přizpůsobit biologickým datům a klinické situaci.
Pediatričtí pacienti
Anbinex se nedoporučuje podávat dětem do 6 let vzhledem k nedostatku údajů o bezpečnosti a účinnosti.
Způsob podání
Rozpusťte přípravek tak, jak je popsáno v bodu 6.6. Přípravek se podává intravenózně.
Rychlost podání nesmí překročit 0,08 ml/kg/min
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)