| salt:hasText
| - Předávkování může být způsobeno příliš rychlými anebo opakovanými injekčními aplikacemi. Po příliš rychlé injekční aplikaci může následovat alarmující projev klesání krevního tlaku.
Zástava dechu, příležitostně křeče hrtanu, kašel a jiné dechové potíže se mohou projevit při excesivní nebo příliš rychlé injekční aplikaci.
Vyskytnout se může též kardiovaskulární kolaps; v takovém případě by ošetření mělo být směrováno na obnovu krevního tlaku za pomoci vhodných opatření: objemová expanze a/anebo podání vazopresorů.
Při domnělém anebo zjevném předávkování musí být injekční aplikace zastavena.
Dýchací cesty musí být volné (v případě nutnosti provést intubaci). Podán musí být kyslík, v případě nouze s asistovanou ventilací.
Deprese dechu (hypoventilace – zástava dechu)
Tato může být následkem neobvyklé reakce na thiopental anebo následkem předávkování. Ošetření probíhá stejným způsobem, jako je uvedeno výše (1). Thiopental vykazuje stejný potenciál deprese dýchacího systému při vdechnutí jako jiná anestetika a je tedy nezbytně důležité neustále kontrolovat a správně udržovat funkci celkového dýchání.
Křeče hrtanu
Tyto se mohou vyskytnout při narkóze s thiopentalem, při intubaci anebo absenci intubace, pokud nějaké cizí těleso anebo sekrece v dýchacích cestách vedou k iritaci. Vagální reflexe hrtanu a průduškové větve, stejně jako sekrece, mohou být zmírněny podáním atropinu anebo skopolaminu jako formy premedikace a následně podáním některého barbiturátu anebo opiátu. Barbituráty (např. phenobarbital, pentobarbital) mají sedativní, křeče uvolňující účinek, avšak žádný účinek analgetický.
Dávkování pentobarbitalu:
Dospělí = 120 mg; děti: 0 až 6 měsíců = 0 mg; 6 měsíců až 3 roky = 15 až 30 mg; 3 roky až 18 let = 30 až 120 mg.
Opiáty (alkaloidy opia anebo syntetické deriváty morfia): Dospělí = 10 až 15 mg; staré osoby = 3 mg.
Použití prostředku na uvolnění svalů anebo kyslíku vede obecně k odstranění křečí hrtanu. V těžkých případech může být indikována tracheotomie.
Deprese myokardu
Deprese může nastat proporcionálně k množství léčiva v přímém kontaktu se srdcem a následně pak způsobit hypertenzi, a to zvláště u pacientů se špatným stavem myokardu. Pokud je hladina pCO2 vysoká, mohou se vyskytnout arytmie, pokud je ale ventilace adekvátní, jsou spíše neobvyklé. Ošetření v případě deprese myokardu je stejné jako u předávkování . Thiopental nevytváří senzibilitu srdce vůči epinefrinům a nebo jiným sympatikomimetikům.
Extravaskulární infiltrace
Této musí být zabráněno. Je nutno provést preventivní opatření pro zajištění toho, aby jehla byla dobře umístěna ve světle žíly, předtím než bude aplikován thiopental. Extravaskulární injekční aplikace může způsobit podráždění chemického druhu ve tkáni, a to od lehké sensibility až po žilní křeče, extenzivní nekrózu a tvorbu strupů. Tento stav bývá následkem především vysoké hodnoty pH (10 až 11) použitých roztoků.
Dojde-li k výskytu extravazace, mohou být projevy lokálního podráždění redukovány lokálními injekčními aplikacemi 1% roztoku prokainu, aby tak došlo ke snížení bolesti a zvýšení vazodilatace.
Pomoci může také lokální použití tepla, aby tak došlo ke zlepšení lokální cirkulace a zabránění infiltrace.
Intraarteriální injekční aplikace
K této může dojít nedopatřením, pokud se na střední ploše antekubitální jamky vyskytuje zbloudilá povrchová artérie. Oblast zvolená pro nitrožilní injekční aplikaci musí být ohmatána, aby mohla být zjištěna pod povrchem se nacházející nárazová céva. Neúmyslná intraarteriální injekční aplikace může vyvolat křeče a intenzivní bolest podél artérie s projevem zbělení paží a prstů.
V takovém případě musí být okamžitě provedena preventivní opatření, aby se zabránilo možnému vzniku sněti.
Každá bolest, kterou pacient cítí, zahrnuje také polohu injekční jehly při aplikaci léčiva. Metody, které se používají pro ošetření těchto komplikací, se různí podle síly symptomů.
Navrženy jsou následující metody:
Zředění injikovaného thiopentalu pomocí odstranění kolíkové rukojeti
Pokud možno, nechat jehlu v bodě umístění.
Do artérie injikovat zředěný roztok papaverinu (40 až 80 mg) anebo 10 ml 1% roztoku prokainu a tím potlačit křeč svalu.
Pokud nutno, provést sympatickou blokaci plexus brachialis, aby se bolest ztišila a bylo umožněno otevření kolaterální cirkulace. Do subklaviální artérie může být injikován papaverin.
Pokud není předmětem kontraindikace, pak okamžitě instituovat heparinizaci, aby tak bylo zabráněno vytvoření trombu.
Zaměřit se na lokální infiltraci alfa-adrenergního blokátoru jako pentolamin do vazospastické oblasti.
Pokud nutno, pak provést přídavné symptomatické ošetření.
Zimomřivost
Po anestézii s thiopentalem, manifestované křečovitým stažením obličejových svalů a příležitostným zesílením třesu paží, hlavy, ramen a těla, dochází k termické reakci způsobené zesílenou citlivostí na chlad.
Třes se projeví tehdy, je-li místnost chladná, v případě anestézie s protoxidem dusíku (N2O) tehdy, pokud následkem ventilace došlo k velké ztrátě tepla.
Ošetření sestává ze zahřátí pacienta dekami, udržováním tepla v místnosti na 22 °C a v podání chlorpromazinu anebo metylfenidatu.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)