Efedrin se nesmí použít u hypovolemických pacientů jako monoterapie. Jen v absolutně nevyhnutných případech se může efedrin podat současně s primárním doplněním objemu nebo k zachování koronární a cerebrální perfuze při depleci objemu. Efedrin působí i v nejmenších dávkách vazokonstrikčně. Účinkuje dráždivě na mozkovou kůru a na subkortikální centra. Při využívání periferních účinků efedrinu je centrální stimulační efekt efedrinu často nežádoucím účinkem.
Opatrnost je potřebná u pacientů s diabetes mellitus, aneuryzmatem, hypertrofií prostaty a arteriosklerózou. Vzhledem na toleranci, jenž vzniká na efedrin, jsou známy případy dlouholetého podávání efedrinu v gramových dávkách, po kterých obyčejně dochází k cirkulačním a nervovým poruchám.
Na přípravek může vznikat léková závislost (efedrinizmus) a při dlouhodobém používání, hlavně vyšších dávek, toxické psychózy. Efedrín je zařazen do skupiny překurzorů omamných a psychotropních látek
(cs)