Předpokládá se, že mechanismus vychytání gallia v tumorózní tkáni nebo v zánětlivých ložiscích spočívá v podobných vlastnostech gallia a železa. In vivo byla potvrzena inkorporace gallia do transferinu, feritinu a laktoferinu a in vitro do laktoferinu.
V množstvích gallia, aplikovaných pro účely zobrazení metodami nukleární medicíny
(< 10-7 mg/kg), se nepředpokládá žádný klinicky významný farmakodynamický účinek.
Je známo, že vysoké množství gallia se váže na tkáně a účinky zinku, jako produktu rozpadu gallia, jsou popisovány jako toxické pro člověka.
(cs)