Vystavení pacienta ionizujícímu záření musí být vždy odůvodněné v souvislosti s přínosem vyšetření. Aplikovaná aktivita musí být co nejmenší aniž je ovlivněn správný výsledek vyšetření.
Vystavení účinkům ionizujícího záření je vždy spojeno s rizikem vzniku nádorových procesů a s možným vznikem dědičných poškození. Pro vyšetřovací metody nukleární medicíny je frekvence těchto nežádoucích účinků nízká vzhledem k nízké radiační zátěži pacientů.
Pro většinu vyšetření metodami nukleární medicíny je efektivní dávkový ekvivalent nižší než 20 mSv. Nicméně v daných klinických souvislostech mohou být i vyšší dávky odůvodněné.
Byly popsány anafylaktoidní projevy po intravenózní aplikaci gallia s odhadovanou incidencí
1 - 5 případů na 100 000 aplikací, lehkým průběhem a symptomy zahrnujícími pocity horka a návaly horkosti, zarudnutí kůže, svědění a/nebo kopřivku.
(cs)