| salt:hasText
| - I. Vyvolání potratu a ukončení patologického těhotenství
Premedikace:
K potlačení výskytu nežádoucích účinků a bolesti lze použít následující kombinace:
1.
[mg]
2.
[mg]
3.
[mg]
4.
[mg]
Pethidine
100.00
100.00
100.00
50.00
Promethazine HCL
-
50.00
50.00
-
Atropine
0.05
0.50
0.25
Diazepam
10.00
-
-
Doporučuje se použití pethidinu a atropinu. Zvolená kombinace se podává intravenózně, těsně před aplikací Enzaprostu F.
Aplikace může být lokální(extraamniální nebo intraamniální) nebo systémová (intravenózní).
Extraamniální aplikace:
Provede se dezinfekce vaginální část cervixu, fixace krčku a do dělohy se za použití zrcadel intracervikálně zavede katetr naplněný fyziologickým roztokem.
Lze použít následující typy katetrů: vyživovací trubice K-72, vyživovací trubice K-31, vyživovací trubice K-32, Foleyův katétr č. 12, polotuhý plastikový katétr s průměrem 2 mm. (Tyto katétry jsou buď jednorázové nabo sterilizované plynem.).
Katétr se zavede mezi děložní stěnou a amniovým vakem do fundu dělohy. Po zavedení je třeba provést odsátí a ujistit se tak, že trubice nepronikla do cévy. Následně se aplikuje do dělohy katétrem Enzaprost F, pokud možno až na její dno.
Dávkování:
Vyvolání potratu do 6. týdně těhotenství: 3 - 4 mg Enzaprostu F. Ihned po odstranění plodu následuje instrumentální vyšetření. V této fázi těhotenství může být uvedený zákrok proveden ve všech typech nemocnic.
Vyvolání potratu v 7. - 14. týdnu těhotenství: 5 mg Enzaprostu F. Ve většině případů dochází po této jednorázové dávce do 24 hodin k úplnému nebo částečnému odstranění plodu a rozšíření kanálu krčku dělohy (Hegar 10 nebo více). Ve pozdějších fázích těhotenství klesá úspěšnost úplného odstranění plodu. Pět hodin po podání Enzaprostu F je třeba provést vyšetření pochvy. Po částečném odstranění plodu nebo dilataci kanálu děložního krčku se musí provést instrumentální zákrok. Pokud není první instilace účinná, může se podání Enzaprostu F opakovat po 5 - 6 hodinách. V této fázi těhotenství může být tento zákrok proveden ve všech typech nemocnic.
Vyvolání potratu v 15. - 28. týdnem těhotenství: doporučuje se intraamniální podání Enzaprostu F, protože tento způsob podání je nejúčinnější, ale je možné i nitrožilní podání. Injekce se aplikuje transabdominálně nebo přes poševní klenbu.
Transabdominální aplikace:
Před zákrokem musí být vyprázdněný močový měchýř. Po dezinfekci kůže v místě vpichu se provede amniocentéza v lokálním umrtvení, ve středové čáře břicha, 3 - 4 prsty nad pubickým obloukem. Aspirací amniální tekutiny do injekční stříkačky je třeba se přesvědčit, že jehla je skutečně v amniální dutině. Následně se injekčně aplikuje 25 mg Enzaprostu F do amniální dutiny. V nezbytném případě lze injekci po 8 - 12 hodinách zopakovat, a to pomocí plastické kanyly ponechané ve vpichu po amniocentéze. (Pokud se při aspiraci objeví krev nebo amniální tekutina s krví, injekce se nepodá). Před zákrokem je třeba sonograficky lokalizovat placentu.
Aplikace přes poševní klenbu:
Močový měchýř musí být vyprázdněn,
vagina a vaginální sliznice musí být dezinfikovány,
vaginální část děložního krčku se fixuje pomocí svorek
Do amniální dutiny se pronikne obvykle přes zadní, v některých případech přes přední poševní klenbu. Natažením několika ml amniální tekutiny lze zkontrolovat správnou polohu jehly. Je-li amniální tekutina čirá, aplikuje se 25 mg Enzaprostu F. Tato procedura se může opakovat.
Děložní činnost je třeba neustále kontrolovat palpací, tokograficky a občasným vyšetřením děložního krčku. V případě neúspěchu lze podat druhou injekci Enzaprostu F po 8 - 12 hodinách a v případě potřeby ji doplnit infúzí oxytocinu. Pokud nedojde do 12 hodin k potratu, je nutné přísnější sledování těhotné (puls, teplota, počet leukocytů). V tomto stádiu těhotenství lze obě metody použít jen na specializovaných odděleních.
Intravenózní aplikace: 10 - 20 mg Enzaprostu F se přidá do 500 ml 5% roztoku glukózy nebo 0,45 % roztoku NaCl. Výsledný roztok obsahuje 20 - 40 (g Enzaprostu F v 1 ml. Počáteční rychlost infúze je 0,5 - 1 ml/min, později se může podle kontrakcí zvýšit asi na 2 ml/min. Infúze může být zavedena po dobu nejvýše 12 hodin. Vpřípadě neúspěchu se může infúze znovu zavést po 12ti hodinové přestávce, a to buď samostatně nebo v kombinaci s oxytocinem. Tuto metodu lze provádět v běžných nemocnicích.
Vzhledem k nižšímu výsledku nežádoucích účinků se doporučuje spíše lokální podání.
II. Programované vyvolání porodu
Úspěšné vyvolání porodu je do značné míry závislé na porodním stavu (fáze porodu, zralost děložního krčku a myometria, Bishopovo skóre). Základní princip spočívá ve vyvolání porodu co nejnižší dávkou přípravku. V případě Enzaprostu F to znamená celkovou dávku 1 - 5 mg při rychlosti infúze 9 - 15 (g /min.
Způsob podání:
Dávka by se měla zvyšovat v přesně určených intervalech a účinná hladina by měla přetrvávat až do konce placentární fáze. Počáteční dávku 2 - 3 (g/min, podávanou intravenózní infúzí, lze za průběžné kontroly děložní činnosti zvýšit každých 20 - 30 minut, případně ji zdvojnásobit. Nesmí se překročit maximální dávka 35 - 40 (g/min. Tato tzv. metoda titrace dávky se musí aplikovat opatrně, protože kromě hyperstimulace (viz dále) mohou vyšší dávky vést ke stimulaci nižších částí dělohy, klesá dominance děložního fundu a efekt vyvolávající progresívní aktivitu dělohy se ztrácí. Nitrožilní podávání je ve většině případů účinné a zablokování činnosti dělohy se pozoruje jen ojediněle. Při podávání intravenózní infúzí se smísí 5 mg Enzaprostu F s 500 ml fyziologickéhoo roztoku a zavádí se rychlostí 2 - 3 (g/min. Rychlost se může zvýšit ekvivalentně k děložní činnosti. Během podávání je třeba brát v úvahu, že v některých případech následuje podelší latentní fázi fáze aktivní. Proto je třeba věnovat velkou pozornost zvyšování dávky.
Podmínky aplikace:
Vzhledem k možnosti hyperstimulace je nutné porod vyvolaný prostaglandinem monitorovat. Činnost dělohy se sleduje vnější tokografií, srdeční činnost plodu vnější ultrazvukovou metodou nebo přímým umístěním EKG elektrod. Za účelem zabezpečení stálé rychlosti podávání přípravku je vhodné, při komplikovaném těhotenství dokonce nutné, použít infúzní pumpu. Podle názoru některých odborníků je k tomuto účelu vhodný Cardiffův infúzní systém.
A. Vyvolání porodu prostaglandiny
Na rozdíl od výše uvedených indikací, nelze Enzaprost F doporučit pro ukončení těhotenství v rizikových případech. V případě opožděného porodu nebo těžké preeklampsie či eklampsie se objevilo několik pochybností o vhodnosti aplikace prostaglandinů.
Pokud mají porucha metabolismu a výměny plynů původ v placentě a adekvátní rezervní kapacita je nedostatečná, zvyšuje se riziko hyperstimulace a může dojít k úmrtí plodu. V těchto případech se doporučuje vyvolání porodu, protože potenciální riziko je nižší.
Metoda indukce porodu: Před vyvoláním porodu je třeba provést vyšetření pochvy a nižší části blan, které jsou v dosahu, je nutno je koncentricky oddělit. Pak následuje umělé protržení blan, pokud možno pod amnioskopickou kontrolou. Amnioskop se pak zavede do amniového vaku a dlouhou jehlou se odebere malé množství tekutiny. Kontrakce je vhodné vyvolat podáním přípravku až 1/2 - 1 hodinu poté.
B. Vyvolání programovaného porodu
V případě vyvolání programovaného porodu - za podmínek vhodného stavu děložního krčku, adekvátní citlivosti myometria a uspokojujícího Bishopova skóre se může podat oxytocin i prostaglandin. Metoda vyvolání porodu v případě programovaného porodu je podobná té popsané pod bodem A. Instrumentální kontrola je rovněž nutná.
Při každém vyvolávání porodu prostaglandinem může být problémem hyperstimulace dělohy. Je třeba zdůraznit, že kromě předávkování mohou hyperstimulaci způsobit i malé dávky (2 - 10 (g/min). Zvýšení bazálního tonu, polysystolická činnost dělohy (6-7 kontrakcí/10 min) může způsobit poruchu nitroděložní výměny plynů u plodu. Hyperstimulace se objevuje mnohem častěji při podání prostaglandinů než při podání oxytocinu. Tato komplikace je důvodem, proč je třeba průběh porodu vyvolaného prostaglandinem monitorovat kardiotokografem. Při akutních potížích je nutno podávání prostaglandinu přerušit a případně podat betastimulancia.
Patologická činnost dělohy se může ukončit podáním infúze Partusistenu, s poklesem bazálního tonu a intenzity kontrakcí se stav plodu upraví. Pokud se předchozí metoda ukáže jako neefektivní, je nutno provést císařský řez.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)