salt:hasText
| - Rychlé podání vancomycinu v bolusu (například během několika minut) může být následováno výraznou hypotenzí včetně šoku, vzácně se zástavou srdeční činnosti. Vancomycin by měl být podán ve zředěných roztocích v infuzi trvající nejméně 60 minut, aby se předešlo nepříznivým časným reakcím na lék. Přerušení infuze má obvykle za následek rychlé zastavení těchto nežádoucích reakcí.
Všichni nemocní, kterým je nitrožilně podáván vancomycin, by měli být periodicky vyšetřeni hematologicky, mají mít vyšetřeny renální funkce, je vhodné vyšetřit i sluchové funkce.
Při extravazální aplikaci může dojít ke tkáňové nekróze. Výskyt tromboflebitidy Ize snížit pomalou aplikací zředěných roztoků (2,5 až 5 g/I) a změnou míst vpichu. U nemocných s renální insuficiencí musí být upraveno dávkování a vancomycin podán s opatrností pro vyšší riziko toxicity.
Po perorálním podání vancomycinu u osob se zánětlivým onemocněním gastrointestinálního ústrojí (včetně pseudomembranózní kolitidy způsobené C. difficile) může dojít k významné systémové resorpci léku. U těchto nemocných je třeba očekávat stejné nežádoucí účinky jako po nitrožilním podání léku, zvláště mají-li současně porušenu funkci ledvin.
Vancomycin by měl být podáván se zvýšenou opatrností pacientům s alergickou reakcí na teicoplanin, vzhledem ke popsaným případům zkřížené alergické reakce. 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Při současném nitrožilním podání vancomycinu a anestetika byl popsán erytém a anafylaktoidní reakce. Tyto reakce omezí infuze vancomycinu podaná 60 minut před zahájením anestezie.
Je třeba sledovat interakce vancomycinu s potenciálně neuro- nebo nefrotoxickými léky (jako jsou například amphotericin B, aminoglykosidy, bacitracin, polymyxin B, kolistin, viomycin nebo cisplatina).
(cs)
|