salt:hasText
| - Vancomycin je indikován při léčbě vážných až těžkých infekcí způsobených citlivými kmeny mikroorganismů, zejména kmeny stafylokoků rezistentními k methicilinu/oxacilinu, a tudíž ke všem beta-laktamovým antibiotikům.
Je indikován u nemocných alergických na penicilin a pro léčbu infekcí způsobených grampozitivními bakteriemi, které jsou rezistentní k jiným antimikrobiálním Iékům.
Vancomycin může být použit pro počáteční Iéčbu závažných onemocnění způsobených stafylokoky, léčba by však měla být upravena, jakmile jsou dostupné laboratomí údaje o citlivosti k jiným antibiotikům.
Je účinný pro léčbu stafylokokové endokarditidy, septikémie, infekcí kostí a kloubů, dolních cest dýchacích, kůže a podkoží. Pokud jsou stafylokokové infekce ohraničené a hnisavé, je nutno antibiotikum použít jako doplněk chirurgické léčby.
V léčbě endokarditidy způsobené viridujícími streptokoky nebo S. bovis je vancomycin účinný v monoterapii nebo v kombinaci s aminoglykosidy, při endokarditidě způsobené enterokoky je účinný pouze v kombinaci s aminoglykosidem. Při endokarditidě komplikující umělou srdeční chlopeň, způsobené S. epidermidis nebo Corynebacterium sp. se podává v kombinaci buď s rifampicinem nebo aminoglykosidy nebo v trojkombinaci s oběma současně.
Před zahájením léčby je nutno odebrat vzorky k bakteriologické kultivaci a vyšetření citlivosti k antibiotikům.
V souladu s doporučeními American Heart Association může být vancomycin použit k profylaxi bakteriální endokarditidy u pacientů alergických na peniciliny, kteří mají podstoupit stomatologický chirurgický zákrok nebo operační výkon v oblasti respiračního traktu.
Parenterální forma vancomycinu může být podána perorálně při léčbě pseudomembranózní kolitidy spojené s užíváním antibiotik způsobené Clostridium difficile nebo při léčbě stafylokokové enterokolitidy.
(cs)
|