| salt:hasText
| - Lisinopril se podává perorálně. Protože absorpci lisinoprilu neovlivňuje příjem potravy, mohou se tablety lisinoprilu užívat nezávisle na jídle - před jídlem, v průběhu jídla anebo po něm. Lisinopril se má podávat v jediné denní dávce. Tak jako u všech ostatních léků užívaných jednou denně má se i lisinopril užívat vždy v přibližně stejnou denní dobu.
Dávkování při hypertenzi: Nutnost úpravy dávek se zjišťuje měřením krevního tlaku těsně před další dávkou.
Dávkování při esenciální a renovaskulární hypertenzi: Terapie se zahajuje dávkou 2,5 mg jednou denně a dávkování se upravuje tak, aby bylo dosaženo optimálních hodnot krevního tlaku. Při esenciální hypertenzi vcelku platí, že pokud požadovaného terapeutického účinku nebylo dosaženo v průběhu 2 až 4 týdnů při podávání určité dávky, může se dávka dále zvýšit.
Dávkou 2,5 mg denně lze terapeutické odpovědi dosáhnout málokdy. Obvyklý rozsah účinných dávek je 10 až 20 mg jednou denně. Maximální doporučená dávka je 40 mg jednou denně.
Dávkování pacientům léčeným diuretiky: Užívání diuretik by se dle možnosti mělo ukončit anebo dávkování snížit, a to 2 až 3 dny před zahájením terapie lisinoprilem (viz odstavec 4.4); podle potřeby je možné pokračovat v něm později.
Dávkování pacientům vyššího věku: Nezdá se, že by věk sám ovlivňoval účinnost nebo bezpečnost lisinoprilu. Zahájení terapie lisinoprilem u pacientů vyššího věku proto probíhá stejně jako u pacientů středního věku.
Dávkování u městnavého srdečního selhání: Lisinopril se jako přídatná terapie může použít spolu s diuretiky nešetřícími kalium a s digitalisem anebo bez něho.
Úvodní dávkování: Terapii je třeba zahájit pod pečlivým lékařským dohledem. Doporučená zahajovací dávka je 2,5 mg s následným vyhledáváním (titrací) individuálně účinné dávky. Při terapii těžkých nebo nestabilních městnavých srdečních selhání je nutné zahájit terapii lisinoprilem vždy v nemocnici pod pečlivým lékařským dohledem. Také terapie jiných pacientů, které je možno považovat za vysoce rizikové, se má zahájit v nemocnici. Za vysoce rizikové považujeme pacienty, kteří dostávají vysoké dávky kličkových diuretik (např. > 80 mg furosemidu) anebo kombinaci více diuretik, kteří mají hypovolemii, hyponatremii (hodnoty Na v séru < 130 mmol/l) anebo systolický krevní tlak < 90 mm Hg, dostávají vysoké dávky vasodilatačních látek, mají koncentraci kreatininu v séru > 150 mikromol/l, anebo jsou starší než 70 let.
Dávku diuretik je třeba podle možnosti snížit před zahájením terapie. Krevní tlak a renální funkce se mají často kontrolovat jak před zahájením terapie, tak během léčby, protože po inhibitorech enzymu konvertujícího angiotensin (inhibitorech ACE) se může vyvinout těžká hypotenze a vzácněji i následné selhání ledvin. Vznik hypotenze po úvodní dávce lisinoprilu nevylučuje - po účinném terapeutickém zvládnutí hypotenze - možnost následného pečlivého vyhledávání optimální individuální dávky.
Udržovací dávkování: Dávky se mají zvyšovat pozvolna; v závislosti na pacientově reakci pak udržovací dávka obvykle bývá 5 až 20 mg denně. U pacientů, u nichž byl nutný vyšší terapeutický účinek, se v klinických studiích dávky upravovaly ve čtyřtýdenních intervalech. Úprava dávkování musí vycházet z individuální klinické odpovědi příslušného pacienta.
Dávkování při akutním infarktu myokardu: Terapii lisinoprilem je možno zahájit v průběhu 24 hodin od vzniku příznaků. První dávka lisinoprilu je 5 mg perorálně, následuje dávka 5 mg po 24 hodinách, 10 mg po 48 hodinách a poté 10 mg jednou denně. U pacientů se systolickým tlakem ≥ 120 mm Hg by se při zahájení léčby měla podat nižší dávka - 2,5 mg per os (viz odstavec 4.4). Jestliže se vyvine hypotenze (systolický TK ≥ 100 mm Hg) může se podávat udržovací dávka 5 mg, která se v případě potřeby přechodně sníží na 2,5 mg. Vyvine-li se prolongovaná hypotenze (systolický TK nižší než 90 mm Hg po dobu delší než 1 h), je třeba podávání lisinoprilu vysadit.
Lisinopril se má podávat po dobu 6 týdnů. Ukazuje se, že účinek je nejpříznivější u pacientů s rozsáhlým infarktem myokardu a se známkami porušené funkce levé komory. Pacienti, u nichž se vyvinuly příznaky srdečního selhání, by měli v užívání lisinoprilu pokračovat (viz Dávkování u městnavého srdečního selhání).
Lisinopril je kompatibilní s intravenózně nebo transdermálně aplikovaným glyceroltrinitrátem.
Dávkování pacientům s poruchou renálních funkcí: Lisinopril se vylučuje ledvinami a měl by se u pacientů s renální insuficiencí podávat opatrně.
Lisinopril se dá odstranit dialýzou (viz odstavec 4.4). Dialyzovaným pacientům se může v den dialýzy podat běžně doporučovaná dávka lisinoprilu. Ve dny, kdy se pacientům dialýza neprovádí, je třeba dávkování individuálně upravit podle reakce krevního tlaku.
Dávkování dětem: Zkušenosti s podáváním u dětí jsou omezené. Podávání lisinoprilu dětem dosud nebylo studováno, a proto lisinopril není určen k pediatrickému použití.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)