| salt:hasText
| - Tablety se musí užívat těsně před nebo v průběhu jídla.
Při nepravidelném příjmu potravy nebo při vynechání jídla může vést léčba glimepiridem k hypoglykemii. Možné příznaky hypoglykemie jsou bolest hlavy, vlčí hlad, nauzea, zvracení, únava, ospalost, poruchy spánku, neklid, agresivita, porucha koncentrace, porucha ostražitosti a reaktivity, deprese, zmatenost, poruchy řeči a zraku, afázie, třes, parézy, poruchy čití, závrať, bezmocnost, ztráta sebekontroly, delirium, křeče, somnolence a ztráta vědomí až kóma, mělké dýchání, bradykardie.
Dále mohou být přítomny projevy adrenergních kontraregulačních mechanismů jako je pocení, studená a vlhká kůže, úzkost, tachykardie, hypertenze, palpitace, angina pectoris a srdeční arytmie.
Klinický obraz těžké hypoglykemie může připomínat cévní mozkovou příhodu. Příznaky hypoglykemie téměř vždy okamžitě ustoupí po podání sacharidů (cukr). Umělá sladidla nemají žádný účinek.
Zkušenosti s jinými deriváty sulfonylurey ukázaly, že hypoglykemie se může znovu objevit i přes úvodní úspěšnou léčbu.
Těžká nebo prolongovaná hypoglykemie, která je pouze dočasně kontrolovaná obvyklým množstvím cukru, vyžaduje okamžitou léčbu a někdy hospitalizaci.
Hypoglykemii mohou vyvolat tyto faktory:
neochota či (zejména u starších pacientů) neschopnost pacientů spolupracovat
podvýživa, nepravidelný příjem potravy či vynechání jídel či hladovění
změny v dietě
nerovnováha mezi fyzickou aktivitou a příjmem sacharidů
konzumace alkoholu, zvláště v kombinaci s vynecháním jídel
porucha renální funkce
těžká porucha funkce jater
předávkování glimepiridem
některá nekompenzovaná onemocnění endokrinního systému ovlivňující metabolismus sacharidů nebo kontraregulační mechanismy hypoglykemie (např. některé poruchy funkce štítné žlázy, adenohypofýzy nebo nedostatečnost kůry nadledvin)
současné podávání některých jiných léčivých přípravků (viz bod 4.5).
Léčba glimepiridem vyžaduje pravidelné monitorování glykemie a glykosurie. Dále se doporučuje pravidelné stanovování relativní koncentrace glykosylovaného hemoglobinu.
Pravidelné vyšetření krve (zvláště stanovení počtu leukocytů a trombocytů) a vyšetření funkce jater je v průběhu léčby glimepiridem nezbytné.
Ve stresových situacích (např. úrazy, akutní operace, infekce s horečkou, atd.) může být nutné nahradit dočasně léčbu glimepiridem inzulínem.
Nejsou k dispozici žádné zkušenosti s podáváním glimepiridu u pacientů se závažnou poruchou funkce jater nebo u dialyzovaných pacientů. U pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin nebo jater je doporučeno přejít na podávání inzulínu.
Tento přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, vrozeným deficitem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy, by tento přípravek neměli užívat.
Terapie pacientů s deficitem G6PD deriváty sulfonylmočoviny může vést k hemolytické anemii. Protože glimepirid patří do skupiny derivátů sulfonylmočoviny, je třeba zvláštní opatrnost při jejich podávání u pacientů s deficitem G6PD a je nutné uvážit jinou alternativní léčbu přípravkem z jiné skupiny léčiv.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)