salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: perorální antidiabetikum, sulfonamid, derivát sulfonylurey,
ATC kód: A10BB12
Glimepirid je perorální antidiabetikum ze skupiny derivátů sulfonylurey. Je užíván u diabetiků II. typu.
Glimepirid stimuluje uvolňování inzulínu z beta buněk pankreatu. Jako u jiných derivátů sulfonylurey, je účinek dán zlepšenou odpovědí beta buněk pankreatu na fyziologickou stimulaci glukózou. Navíc, glimepirid vykazuje i extrapankreatické účinky, tak jak je předpokládáno u jiných derivátů sulfonylurey.
Uvolňování inzulínu
Glimepirid stejně jako všechny deriváty sulfonylurey ovlivňuje sekreci inzulínu interakcí s ATP-senzitivními kaliovými kanály v membráně beta buněk. Uzavření kaliových kanálů indukuje depolarizaci beta buněk a výsledkem – pomocí otevření kalciových kanálů – je zvýšený přítok kalcia do buněk.
To vede k uvolňování inzulínu exocytózou.
Glimepirid se váže ve velké míře na protein na membráně beta buněk, který je spojován s ATP-senzitivním kaliovým kanálem, ale vazebné místo je jiné než vazebné místo sulfonylurey.
Expankreatická aktivita
Mezi expankreatické aktivity glimepiridu patří například zlepšení citlivosti periferní tkáně na inzulín a snížení absorpce inzulínu játry.
Absorpce glukózy z krve do periferních svalů a tukové tkáně probíhá pomocí transportních proteinů lokalizovaných v buněčné membráně. Transport glukózy v těchto tkáních je limitujícím krokem ve využití glukózy. Glimepirid zvyšuje velmi rychle počet molekul aktivně transportujících glukózu v plazmatických membránách svalů a tukových buněk, výsledkem je stimulace absorpce glukózy.
Glimepirid zvyšuje aktivitu glykosyl-fosfatidyl-inozitol specifické fosfolipázy C, což je spojeno s lékovou indukcí lipogenese a glykogenese v izolovaných tukových a svalových buňkách.
Glimepirid blokuje produkci glukózy v játrech zvýšením intracelulární koncentrace fruktózo-2,6-bifosfátu, který inhibuje glukoneogenesi.
Obecně
U zdravých lidí je minimální účinná perorální dávka 0,6 mg glimepiridu. Jeho účinek je závislý na dávce a reprodukovatelný. Fyziologická odpověď na akutní fyzickou zátěž, tj. snížení sekrece inzulínu, je přítomna i při léčbě glimepiridem.
Není významný rozdíl v účinku léku podaného 30 minut před jídlem nebo krátce před jídlem. U diabetiků se dosahuje dobré metabolické kontroly po dobu 24 hodin podáváním jediné denní dávky.
Ačkoli hydroxymetabolity glimepiridu vykazují malý, ale významný účinek na pokles sérové glukózy u zdravých dobrovolníků, jedná se pouze o nepatrnou část celkového efektu léku.
Terapie kombinovaná s metforminem
Současnou léčbou glimepiridem a metforminem bylo dosaženo v jedné studii lepší metabolické kontroly než při léčbě samotným metforminem při užití maximální dávky.
Terapie kombinovaná s inzulínem
Údaje o kombinované terapii inzulínem a glimepiridem jsou omezené. U pacientů, u kterých ani při maximální denní dávce glimepiridu není dosaženo adekvátní kontroly, se může zahájit současná inzulínová terapie. Ve dvou studiích bylo kombinovanou terapií dosaženo stejného zlepšení metabolické kontroly jako u samotného inzulínu. Při kombinované terapii však byly požadovány nižší průměrné dávky inzulínu.
Zvláštní skupiny pacientů
Děti a dospívající
V kontrolované klinické studii (glimepirid do dávky 8 mg denně nebo metformin do dávky 2000 mg denně) v délce trvání 24 týdnů bylo zahrnuto 285 dětí (8 – 17 let) s diabetem 2. typu.
Jak glimepirid, tak metformin prokázaly významné snížení základu HbA1c (glimepirid -0,95 (se 0,41), metformin -1,39 (se 0,40). Přesto, glimepirid nedosáhl kritérií metforminu v průměrné změně základu HbA1c. Rozdíl v léčbě byl 0,44 % ve prospěch metforminu. Horní limit (1,05) 95% konfidenčního intervalu pro rozdíl nebyl nižší než 0,3%.
Při léčbě glimepiridem, ve srovnání s dospělými pacienty s diabetem 2. typu, nebyla objevena žádná nová bezpečnostní rizika u dětí Žádná dlouhodobá data týkající se účinnosti a bezpečnosti u pediatrických pacientů nejsou k dispozici.
(cs)
|