| salt:hasText
| - Sevofluran může být podáván pouze personálem vyškoleným v podávání celkové anestezie. Musí být k dispozici vybavení pro udržení průchodnosti dýchacích cest, umělou plicní ventilaci, oxygenaci a oběhovou resuscitaci.
Koncentrace sevofluranu podávaného odpařovačem musí být přesně známa. Protože prchavá anestetika se liší svými fyzikálními vlastnostmi musí být odpařovače specificky kalibrované pro sevofluran.
Podávání celkové anestezie musí být individuálně upraveno v závislosti na odpovědi pacienta. Při hlubších úrovních anestezie může docházet k prohloubení hypotenze a respirační deprese.
Ojediněle byly hlášeny případy prolongace QT intervalu, jež byly velmi vzácných případech spojeny s arytmií typu Torsade de pointes (ve výjimečných případech s fatálním zakončením). Při podávání sevofluranu vnímavým pacientům je proto zapotřebí opatrnosti.
U pediatrických pacientů s Pompeho chorobou byly hlášeny ojedinělé případy komorové arytmie.
Při podávání celkových anestetik, včetně sevofluranu, pacientům s mitochondriálními poruchami je zapotřebí opatrnosti.
Pacienti s poškozením jater
Z postmarketingového období byly hlášeny velmi vzácné případy lehké, středně těžké a těžké postoperační jaterní dysfunkce nebo hepatitidy, v některých případech spojené se žloutenkou.
Pokud je sevofluran užíván u pacientů s poškozením jaterních funkcí v anamnéze nebo u pacientů, kteří užívají léčiva, která mohou jaterní dysfunkci způsobovat, je zapotřebí klinicky zhodnotit stav pacienta (viz bod 4.8).
U pacientů, jež byli v relativně krátkém časovém intervalu (3 měsíce) opakovaně vystaveni působení halogenovaných uhlovodíkových anestetik, včetně sevofluranu, může být riziko poškození jater vyšší.
Maligní hypertermie
U vnímavých jedinců mohou halogenovaná inhalační anestetika, včetně sevofluranu, indukovat hypermetabolický stav kosterního svalstva vedoucí k enormně zvýšené spotřebě kyslíku a k rozvoji klinického syndromu zvaného maligní hypertermie. Klinický syndrom se ohlašuje hyperkapnií a může se projevovat jako svalová ztuhlost, tachykardie, tachypnoe, cyanóza, arytmie a/nebo nestabilní krevní tlak. Některé z těchto nespecifických příznaků se mohou objevit též při mělké anestezii, akutní hypoxii, hyperkapnii a hypovolemii. Léčba maligní hypertermie spočívá v okamžitém vysazení vyvolávajících látek, intravenózním podání dantrolenu sodného a v podpůrné léčbě. (Další informace o léčbě pacienta si přečtěte v informacích o přípravku s obsahem intravenózního dantrolenu sodného.). Později se může vyskytnout selhání ledvin, proto je zapotřebí sledovat a udržovat diurézu, pokud je to možné.
Jiná upozornění
Užívání inhalačních anestetik bylo ve vzácných případech spojeno s vzestupem sérových hladin draslíku, které u dětských pacientů vyústilo až v srdeční arytmie a úmrtí během postoperačního období. Nejvíce zranitelní se jeví pacienti s latentním a stejně tak i s ověřeným neuromuskulárním onemocněním, zejména s Duchennovou svalovou dystrofií. Současné užití sukcinylcholinu bylo spojeno s většinou, ne však se všemi z těchto případů. U těchto pacientů docházelo také k signifikantnímu vzestupu v sérových hladinách kreatinin-kinázy a v některých případech i ke změnám ve složení moči, kdy se vyskytla myoglobinurie. Navzdory podobnosti v projevech maligní hypertermie nevykazoval žádný z těchto pacientů známky či projevy svalové rigidity nebo hypermetabolického stavu. Doporučuje se včasná a útočná léčba hypekalémie a přetrvávajících arytmií, jakožto součást následné péče o latentní neuromuskulární onemocnění.
Zvyšování koncentrace sevofluranu v průběhu anestezie se odrazí ve snížení krevního tlaku, které je závislé na dávce. Příliš výrazný pokles tlaku spojený s hloubkou anestezie lze korigovat snížením koncentrace sevofluranu ve vdechované směsi.
Obzvláště opatrně je třeba volit dávku u pacientů, kteří jsou hypovolemičtí, hypotenzní nebo jinak hemodynamicky ohroženi, např. v důsledku užívání specifické medikace.
Udržení hemodynamické stability je jako u všech anestetik významné zejména pro předcházení ischémie myokardu u pacientů s postižením koronárního řečiště.
Úplného procitnutí by mělo být dosaženo ještě před opuštěním pooperační jednotky intenzivní péče.
Jelikož k plnému návratu vědomí po anestezii sevofluranem dochází obvykle v průběhu několika minut, nebyl studován vliv sevofluranu na intelektuální funkce v dalších dvou až třech dnech po anestezii. Stejně jako u jiných anestetik mohou po dobu několika dní po anestezii přetrvávat drobné změny nálady (viz bod 4.7).
Náhrada vyschlé náplně pohlcovače CO2
Při používání sevofluranu v kombinaci s vyschlou náplní pohlcovače CO2, zejména u náplní s obsahem hydroxidu draselného, byly vzácně hlášeny případy neobvyklého zahřívání, kouře a/nebo spontánního vzplanutí v anesteziologickém přístroji. S nadměrným zahříváním pohlcovače CO2 může být spojen neobvykle zpomalený vzestup nebo neočekávaný pokles vdechované koncentrace sevofluranu oproti koncentraci nastavené na odpařovači. Pokud náplň pohlcovače CO2 vyschne, např. prochází-li jí suchý plyn po delší dobu, může dojít k exotermické reakci, zvýšené degradaci sevofluranu a vytváření degradačních produktů. V experimentu byly při použití vyschlých náplní pohlcovačů CO2 a maximální koncentrace sevofluranu (8%) po delší dobu (( 2 hodiny) v okruhu anesteziologického přístroje zaznamenány produkty degradace sevofluranu (methanol, formaldehyd, oxid uhelnatý a sloučeniny A, B, C a D). Koncentrace formaldehydu, které byly zjištěny v okruhu anesteziologického přístroje (při použití pohlcovačů CO2 s obsahem hydroxidu sodného), jsou přibližně stejné jako koncentrace, o nichž je známo, že vyvolávají lehké podráždění dýchacího systému. Klinický význam degradačních produktů pozorovaných v tomto extrémním experimentálním modelu není znám. Má-li klinik podezření, že náplň pohlcovače CO2 může být vyschlá, měl by ji před podáním sevofluranu vyměnit. Barva indikátoru většiny pohlcovačů CO2 se nemusí v důsledku vyschnutí měnit. Skutečnost, že se barva náplně významně nezměnila, by se neměla považovat za známku její dostatečné vlhkosti. Náplň pohlcovače CO2 by se měla měnit pravidelně bez ohledu na zabarvení indikátoru.
Pacienti s poškozením ledvin
Bezpečnost podávání sevofluranu osobám s renální insuficiencí (výchozí hladina kreatininu v séru > 1,5 mlg/dL) ještě nebyla detailně prostudována pro malý počet těchto pacientů v klinických studiích. Při podávání sevofluranu pacientům s renální insuficiencí je proto třeba dbát zvýšené opatrnosti.
Neurochirurgie
Pacientům s rizikem zvýšení nitrolebního tlaku je třeba podávat sevofluran opatrně a současně použít metody, které nitrolební tlak snižují, jako je např. hyperventilace.
Záchvaty
V souvislosti s podáním sevofluranu byly hlášeny vzácné případy záchvatů.
Užití sevofluranu bylo spojeno s výskytem záchvatů jak u dětí a mladých dospělých pacientů, tak i u starší populace, ať už s přítomnými nebo nepřítomnými rizikovými faktory. Před užitím sevofluranu u rizikových pacientů je zapotřebí klinicky zhodnotit stav pacienta. U dětí je třeba omezit hloubku anestezie. U predisponovaných pacientů je k optimalizaci dávky sevofluranu a vyhnutí se riziku rozvoje záchvatové aktivity možno užít EEG (viz bod 4.4 – Pediatrická populace).
Pediatrická populace
Užití sevofluranu bylo spojeno se vznikem záchvatů. Mnoho z těchto případů se vyskytlo u dětí od 2 měsíců a mladších dospělých, u většiny z těhto případů nebyly zjištěny rizikové faktory pro vznik záchvatů (viz bod 4.4 – Záchvaty).
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)