salt:hasText
| - V klinických farmakokinetických studiích nebyly zjištěny žádné klinicky významné lékové interakce při použití hydrochlorothiazidu, digoxinu, warfarinu, cimetidinu, fenobarbitalu, ketokonazolu a erytromycinu.
Losartan je metabolizován převážně cytochromem P450 (CYP) 2C9 na aktivní metabolit kyseliny karboxylové. V klinickém hodnocení bylo zjištěno, že flukonazol (inhibitor CYP2C9) snižuje expozici aktivnímu metabolitu přibližně o 50 %. Bylo zjištěno, že současná léčba losartanem s rifampicinem (induktor metabolických enzymů) vedla ke 40% snížení plazmatických koncentrací aktivního metabolitu. Klinický význam tohoto účinku není znám. Při současné léčbě fluvastatinem (slabý inhibitor CYP2C9) nebyl v expozici zjištěn žádný rozdíl.
Užívání draselné soli losartanu spolu s jinými antihypertenzivy může potencovat antihypertenzivní účinek. Při užívání současně s thiazidovými diuretiky se antihypertenzivní účinky obou léčiv přibližně sčítají.
Jiná antihypertenziva mohou zvýšit hypotenzní účinek losartanu. Současné podávání s jinými léčivými přípravky, které mohou indukovat hypotenzi jakožto nežádoucí účinek (např. tricyklická antidepresiva, antipsychotika, baklofen a amifostin) mohou zvýšit riziko hypotenze.
Tak jako při užívání i jiných léčiv blokujících angiotenzin II nebo jeho účinky, také současné podávání dalších látek retinujících draslík (např. diuretika šetřící draslík: amilorid, triamteren, spirolakton) nebo látek, které mohou zvýšit koncentrace draslíku (např. heparin), doplňkového přísunu draslíku nebo náhražek kuchyňské soli obsahujících draslík, může zvýšit koncentraci draslíku v séru. Současné podávání se nedoporučuje.
Při aplikaci antagonistů angiotenzinu II společně s nesteroidními antiflogistiky (tj. se selektivními inhibitory COX-2, s acetylsalicylovou kyselinou v protizánětlivém dávkování a s neselektivními antiflogistiky) se může projevit oslabení antihypertenzivního účinku.
Současné užívání antagonistů angiotenzinu II nebo diuretik a nesteroidních antiflogistik může zvýšit riziko zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního selhání ledvin, a zvýšení sérové koncentrace draslíku, zejména u pacientů s již stávající zhoršenou funkcí ledvin. Tuto kombinaci je třeba používat opatrně, zejména u pacientů vyššího věku. Pacienty je třeba přiměřeně zavodnit a je nutno zvážit monitorování renálních funkcí po zahájení kombinované terapie, a pak v pravidelných intervalech.
V průběhu kombinované terapie lithiem a inhibitory ACE (enzymu konvertujícího angiotenzin) byla popsána reverzibilní zvýšení koncentrací lithia v séru i toxicity lithia. Velmi vzácně byly takové případy popsány také po kombinaci s antagonisty na receptoru pro angiotenzin II. Současné podávání lithia a losartanu je třeba provádět opatrně. Pokud se prokázalo, že taková kombinace je skutečně nutná, je třeba po dobu kombinované terapie monitorovat hladinu koncentraci lithia v séru.
Duální blokáda (zajištěná např. podáváním ACE inhibitoru současně s antagonisty receptorů pro angiotenzin II) by měla být omezena pouze na určité, individuálně definované případy a spojena s pečlivým sledováním renálních funkcí. V několika studiích bylo prokázáno, že u pacientů s diagnostikovanou aterosklerózou, selháním srdce nebo diabetem s poškozením cílových orgánů je duální blokáda renin-angiotenzin-aldosteronového systému spojena s vyšší frekvencí hypotenze, synkopy, hyperkalémie a poruch renálních funkcí (včetně akutního selhání ledvin) v porovnání s podáváním jednotlivého přípravku ovlivňujícího renin-angiotenzin-aldosteronový systém.
(cs)
|