| salt:hasText
| - Stejně jako u ostatních inhalačních kortikosteroidů, je třeba dbát opatrnosti při podávání Alvesco pacientům s aktivní nebo klidovou plicní tuberkulózou, plísňovými, virovými nebo bakteriálními infekcemi, předpokladem je, že tito pacienti jsou přiměřeně léčeni.
Stejně jako ostatní inhalační kortikosteroidy, Alvesco není indikován k léčbě status asthmaticus nebo jiných akutních epizod astmatu, které vyžadují intenzivní opatření.
Stejně jako ostatní inhalační kortikosteroidy, Alvesco není určen k tišení symptomů akutního astmatu, které vyžadují použití inhalačního krátkodobě působícího bronchodilatancia. Pacienti by měli být poučeni, že mají mít pro případ nouze takový léčivý přípravek k dispozici.
Mohou se vyskytovat systémové účinky inhalačních kortikosteroidů, obzvláště při vysokých dávkách předepsaných na delší období. Tyto účinky se vyskytují s mnohem menší pravděpodobností než při použití p.o. kortikosteroidů. Možné systémové účinky zahrnují adrenální supresi, retardaci růstu u dětí a adolescentů, úbytek minerální kostní hustoty, kataraktu a glaukom. Také, méně často se mohou vyskytnout psychologické poruchy a poruchy chování včetně projevů psychomotorické hyperaktivity, poruch spánku, anxiozita, deprese nebo agresivita (zvláště u dětí). Proto je důležité, aby byla dávka inhalačního kortikosteroidu postupně snižována na nejnižší možnou dávku, při níž lze udržet účinnou kontrolu astmatu.
U dětí a mladistvých, kteří se dlouhodobě léčí inhalačními kortikosteroidy, se doporučuje pravidelná kontrola růstu. Jestliže je růst zpomalen, léčbu je třeba přehodnotit ve smyslu snížení dávky inhalačního kortikosteroidu, tj. snížení na nejnižší možnou dávku, při které je zachována účinná kontrola astmatu. Kromě toho je třeba zvážit další vyšetření pacienta u dětského pneumologa.
Údaje pro pacienty s těžkou poruchou jater nejsou k dispozici. U pacientů s těžkou poruchou jater je třeba očekávat zvýšené ohrožení, a proto tito pacienti mají být monitorováni z hlediska možných systémových účinků.
Přínos inhalačního ciklesonidu by měl minimalizovat potřebu p.o. steroidů. Avšak pacienti, kteří byli převedeni z p.o. steroidu, jsou vystaveni riziku poruchy adrenální funkce ještě značnou dobu po převedení na inhalační ciklesonid. Možnost příslušejících příznaků může nějakou dobu přetrvávat.
Před provedením elektivních zákroků mohou tito pacienti potřebovat odborné lékařské posouzení k určení rozsahu poruchy nadledvin. Možnost zbytkové snížené adrenální odpovědi je třeba zvážit vždy ve stavu pohotovosti (lékařské nebo chirurgické) a ve vybraných situacích, při nichž pravděpodobně vzniká stres, a zvážit příslušnou kortikosteroidní léčbu.
V případě převádění pacientů léčených p.o. kortikosteroidy:
Převádění pacientů dependentních na p.o. steroidech na inhalační ciklesonid a jejich následná léčba vyžadují zvláštní péči, neboť zotavení z porušené adrenokortikální funkce způsobené dlouhodobou systémovou steroidní terapií může trvat značnou dobu.
Pacienti, kteří byli léčeni systémovými steroidy dlouhodobě nebo jejich vysokými dávkami, mohou mít adrenokortikální supresi. U těchto pacientů by měla být pravidelně sledována adrenokortikální funkce a dávka systémového steroidu by měla být opatrně snižována.
Zhruba po týdnu se zahájí postupné vysazování systémového steroidu snížením týdenní dávky o 1 mg prednisolonu nebo jeho ekvivalent. U udržovacích dávek prednisolonu, které překračují 10 mg denně, může být vhodné opatrně snižovat dávky po větším množství v týdenních intervalech.
Někteří pacienti se během fáze vysazování necítí nespecifickým způsobem dobře, i přes udržení či dokonce zlepšení dechové funkce. Tito pacienti by měli být povzbuzováni, aby vytrvali v používání inhalačního ciklesonidu a pokračovali ve vysazování systémového steroidu, ale jen pokud se nevyskytnou objektivní známky adrenální insuficience.
Pacienti převádění z p.o. steroidů, jejichž adrenokortikální funkce je stále porušena, by měli u sebe nosit průkazku s upozorněním, že užívají steroidy, na níž je vyznačeno, že během období stresu, např. zhoršujících se astmatických záchvatů, infekcí hrudníku, významných interkurentních chorob, operací, úrazů atd., potřebují doplňkovou systémovou steroidní léčbu.
Převádění z léčby systémovými steroidy na inhalační terapii někdy odhalí alergie, jako je např. alergická rýma nebo ekzém, které byly dříve potlačeny systémovým léčivem.
Paradoxní bronchospasmus s bezprostředním zesílením sípotu nebo dalších symptomů bronchokonstrikce po podání dávky by měl být léčen inhalačním krátkodobě působícím bronchodilatanciem, což obvykle vede k rychlé úlevě. Stav pacienta by měl být zhodnocen a v terapii Alvesco by se mělo pokračovat pouze tehdy, pokud po pečlivém uvážení je očekávaný přínos větší než možné riziko. Pozornost by měla být věnována korelaci mezi stupněm závažnosti astmatu a všeobecnou citlivostí k akutním bronchiálním reakcím (viz bod 4.8).
Je třeba pravidelně kontrolovat pacientovu techniku inhalace a ujistit se tak, že ovládání inhaleru je synchronní s nádechem a je tak zajištěn optimální přísun do plic.
Je třeba se vyhnout současné léčbě s ketokonazolem nebo dalšími silnými inhibitory enzymu CYP3A4, ledaže by přínos převážil zvýšené riziko systémových nežádoucích účinků kortikosteroidů (viz bod 4.5).
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)