| salt:hasText
| - U všech zvířecích druhů, u kterých byly provedeny vhodné studie se zjistilo, že ribavirin je embryotoxický a/nebo teratogenní již při dávkách podstatně nižších, než jsou doporučené dávky pro člověka. V těchto studiích byly pozorovány malformace lebky, patra, oka, čelisti, končetin, kostry a gastrointestinálního traktu. Výskyt a závažnost teratogenních účinků se zvyšovaly s velikostí dávky ribavirinu. Přežívání plodů a potomstva je sníženo.
Erytrocyty jsou hlavním terčem toxicity ribavirinu ve studiích na zvířatech, včetně studií na psech a opicích. Krátce po zahájení podávání se objevuje anémie, která je však rychle reverzibilní po ukončení léčby. Hypoplastická anémie byla pozorována pouze u potkanů při vysoké dávce 160mg/kg/den v rámci subchronické studie.
Snížený počet leukocytů a/nebo lymfocytů byl zaznamenán ve studiích toxicity, ve kterých byly opakované dávky ribavirinu podávány hlodavcům a psům; přechodné snížení těchto parametrů bylo zjištěno při subchronickém podávání ribavirinu u opic. U potkanů byla při opakovaném podávání zaznamenána lymfoidní deplece thymu a/nebo deplece thymus-dependentních oblastí sleziny (periarteriolární lymfoidní folikuly a bílá pulpa) a mezenterických lymfatických uzlin. U psů vedlo opakované podávání ribavirinu k dilataci krypt duodena a k rozvoji jejich nekróz, stejně jako k rozvoji chronického zánětu tenkého střeva a erozí ilea.
Ve studiích s opakovaným podáváním ribavirinu myším, ve kterých se zkoumaly účinky této látky na varlata a sperma, se vyskytly abnormality ve spermatu zvířat v dávkách značně nižších než jsou dávky terapeutické. V průběhu jednoho až dvou cyklů spermiogeneze po ukončení podávání ribavirinu jeho účinek na varlata prakticky úplně odezněl.
Genotoxické studie prokázaly, že ribavirin vykazuje určitou genotoxickou aktivitu. Ribavirin byl aktivní v transformačním testu in vitro. Genotoxická aktivita byla pozorována in vivo u myši v mikronukleovém testu. Dominantní test letality u potkanů byl negativní, což ukazuje, že mutace vzniklé u potkanů nebyly přenášeny prostřednictvím samčích gamet. Ribavirin je potencionálním kancerogenem pro člověka.
Podávání ribavirinu a peginterferonu alfa-2a nevedlo u opic k rozvoji žádné nepředpokládané toxicity. Hlavní změnou související s léčbou byla reverzibilní, mírná až středně těžká anémie, jež byla závažnější než při podávání obou léčivých látek samostatně.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)