| salt:hasText
| - Informace o dalších nežádoucích účincích peginterferonu alfa-2a nebo interferonu alfa-2a naleznete v SPC přípravků obsahujících některou z těchto léčivých látek.
Nežádoucí účinky hlášené u pacientů léčených ribavirinem v kombinaci s interferonem alfa-2a jsou v zásadě stejné jako u pacientů léčených ribavirinem v kombinaci s peginterferonem alfa-2a.
V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
Chronická hepatitida C
Nejčastěji hlášené nežádoucí účinky ribavirinu v kombinaci s peginterferonem alfa-2a 180 mikrogramů byly většinou mírné až středně závažné. Většinu z nich bylo možné zvládnout bez nutnosti úpravy dávkování nebo přerušení léčby.
Chronická hepatitida C u pacientů, kteří nereagovali na předchozí léčbu
U pacientů, kteří nereagovali na předchozí léčbu, byl bezpečnostní profil ribavirinu v kombinaci s peginterferonem alfa-2a celkově podobný jako u dříve neléčených pacientů. V klinické studii u pacientů, kteří nereagovali na předchozí léčbu pegylovaným interferonem alfa-2b/ribavirinem, v níž byli pacienti podrobeni buď 48 týdenní, nebo 72 týdenní léčbě, došlo kvůli nežádoucím účinkům nebo laboratorním odchylkám k předčasnému ukončení léčby peginterferonem alfa-2a u 6% pacientů a léčby ribavirinem u 7% pacientů ve skupině léčené 48 týdnů a v skupině léčené 72 týdnů ze stejného důvodu léčbu peginterferonem alfa-2a předčasně ukončilo 12% pacientů a léčbu ribavirinem 13% pacientů. Podobně u pacientů s cirhózou nebo s přechodem do cirhózy byla frekvence ukončení léčby peginterferonem alfa-2a a léčby ribavirinem vyšší ve skupině léčené 72 týdnů (13% a 15%) než ve skupině léčené 48 týdnů (6% a 6%). Pacienti, kteří kvůli hematologické toxicitě ukončili předchozí terapii pegylovaným interferonem alfa-2b/ribavirinem, byli z účasti na této studii vyloučeni.
V další klinické studii byli 48 týdnů léčeni pacienti s pokročilou fibrózou nebo cirhózou (Ishak skóre 3 až 6), kteří nereagovali na předchozí léčbu a kteří měli před zařazením do studie počet destiček pouze 50000/mm3. Hematologické laboratorní abnormality pozorované během prvních 20 týdnů studie zahrnovaly anémii (26% pacientů mělo hladinu hemoglobinu <10 g/dl), neutropenii (30% pacientů mělo ANC <750/mm3) a trombocytopenii (13% pacientů mělo počet destiček <50000/mm3) (viz bod 4.4).
Chronická hepatitida C a současná infekce virem lidské imunodeficience
U pacientů současně infikovaných HIV-HCV byly profily klinických nežádoucích činků pro peginterferon alfa-2a v monoterapii nebo v kombinaci s ribavirinem podobné těm, které byly pozorovány u pacientů infikovaných pouze HCV. U HIV-HCV pacientů léčených ribavirinem v kombinaci s peginterferonem alfa-2a, byly hlášeny další nežádoucí účinky u ≥ 1% až ≤ 2% pacientů: hyperlaktacidémie/laktátová acidóza, chřipka, pneumonie, psychická labilita, apatie, tinitus, faryngolaryngeální bolest, zánět rtu, získaná lipodystrofie a chromaturie. Léčba peginterferonem alfa-2a byla spojena s poklesem absolutního počtu CD4+ buněk během prvních 4 týdnů bez snížení procentuálního podílu CD4+ buněk. Pokles počtu CD4+ buněk byl po snížení dávky nebo po ukončení léčby reverzibilní. Používání pegintereferonu alfa-2a nemělo žádný pozorovatelný negativní dopad na kontrolu HIV viremie v průběhu léčby nebo během následného sledování pacientů. Existují pouze omezené údaje o bezpečnosti přípravku u současně infikovaných pacientů s počtem CD4+ buněk <200/μl. (Viz SPC přípravků obsahujících peginterferon alfa-2a).
Tabulka 5 ukazuje nežádoucí účinky hlášené u pacientů, kteří byli léčeni ribavirinem a peginterferonem alfa-2a nebo interferonem alfa-2a.
Tabulka 5. Nežádoucí účinky hlášené při léčbě ribavirinem v kombinaci s peginterferonem
alfa-2a u pacientů s HCV
Třída orgánového systému
Velmi časté ≥1/10
Časté
≥1/100, <1/10
Méně časté ≥1/1000,
<1/100
Vzácné
≥1/10 000,
< 1/1000
Velmi vzácné
<1/10 000
Infekce a infestace
infekce horních cest dýchacích, bronchitida, orální kandidóza, herpes simplex
infekce dolních cest dýchacích, infekce močových cest, kožní infekce
endokarditida
otitis externa
Novotvary benigní, maligní a blíže neurčené
maligní nádory jater
Poruchy krve a lymfatického systému
anémie
trombocytopenie, lymfadenopatie
pancytopenie
aplastická anémie
Poruchy imunitního systému
sarkoidóza, tyroiditida
anafylaxe, systémový lupus erythematodes, revmatoidní artritida
idiopatická nebo trombotická trombocytopenická purpura
Endokrinní poruchy
hypotyreóza, hypertyreóza
Diabetes mellitus
Poruchy metabolismu a výživy
anorexie
dehydratace
Psychiatrické poruchy
deprese, nespavost
poruchy nálady, emoční poruchy, úzkost, agrese, nervozita, pokles libida
sebevražedné myšlenky, halucinace, hněv
sebevražda, psychotická porucha
Poruchy nervového systému
bolesti hlavy, závratě, poruchy koncentrace
poruchy paměti synkopa, slabost, migréna, hypestézie, hyperestézie, parestézie, tremor, poruchy chuti, noční můry, spavost
periferní neuropatie
kóma, křeče, paréza n. facialis
Poruchy oka
rozmazané vidění, bolest oka, zánět oka, xeroftalmie
retinální krvácení
neuropatie optického nervu, edém papily, retinální vaskulární poruchy, retinopatie, vřed rohovky
ztráta zraku
Poruchy ucha a labyrintu
Vertigo, bolest ucha
ztráta sluchu
Srdeční poruchy
tachykardie, palpitace, periferní edém
infarkt myokardu, městnavé srdeční selhání, angina pectoris, supraventrikulární tachykardie, arytmie, fibrilace síní, perikarditida
Cévní poruchy
návaly horka/zrudnutí
hypertenze
krvácení do mozku
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
dušnost, kašel
námahová dušnost, epistaxe, nasofaryngitida, sinusová kongesce, nosní kongesce, rýma, bolest v krku
sípání
intersticiální pneumonitida s následným úmrtím, plicní embolie
Gastrointestinální poruchy
průjem, nevolnost, bolest břicha
zvracení, dyspepsie, dysfagie, ulcerace dutiny ústní, krvácení dásní, glositida, stomatitida, flatulence, zácpa, sucho v ústech
gastrointestinální krvácení, zánět rtu, gingivitida
peptický vřed, pankreatitida
Poruchy jater a žlučových cest
porucha funkce jater
jaterní selhání, cholangoitida, steatóza jater
Poruchy kůže a podkožní tkáně
alopecie, dermatitida, svědění, suchá kůže
vyrážka, zvýšené pocení, psoriáza, kopřivka, ekzém, kožní poruchy, fotosenzitivní reakce, noční pocení
toxická epidermální nekrolýza, Stevens-Johnsonův syndrom, angioedém, erythema multiforme
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
myalgie, artralgie
bolest zad, artritida, svalová slabost, bolest kostí, bolest šíje, muskuloskeletální bolest, svalové křeče
myositida
Poruchy reprodukčního systému a prsu
impotence
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
pyrexie, zimnice, bolest, astenie, únava, reakce v místě vpichu, podrážděnost
bolest na hrudi, příznaky podobné chřipce, celkový pocit nepohody (nemoci), letargie, návaly horka, žízeň
Vyšetření
úbytek tělesné hmotnosti
Poranění, otravy a procedurální komplikace
předávkování léčivem
Postmarketingové nežádoucí účinky
Poruchy oka:
Serózní odchlípení sítnice: frekvence není známá.
Serózní odchlípení sítnice bylo hlášeno při léčbě ribavirinem v kombinaci s interferony, včetně peginterferonu alfa-2a.
Poruchy krve a lymfatického systému:
Čistá aplazie červené krevní řady: frekvence není známa.
Čistá aplazie červené krevní řady byla hlášena při kombinované léčbě ribavirinem s interferony, včetně peginterferonu alfa-2a.
Poruchy imunitního systému:
Rejekce transplantátu jater a ledviny: frekvence není známa
Rejekce transplantátu jater a ledviny bylo hlášeno při léčbě peginterferonem alfa-2a samostatně nebo při kombinované léčbě ribavirinem.
Vogt-Koyanagi-Harada syndrom: frekvence není známa. Vogt-Koyanagi-Harada syndrom byl hlášen při kombinované léčbě ribavirinem s interferony, včetně peginterferonu alfa-2a.
Psychiatrické poruchy:
Myšlenky na vraždu: frekvence není známa.
Mánie, bipolární poruchy: frekvence není známa. Mánie a bipolární poruchy byly hlášeny při kombinované léčbě ribavirinem s interferony, včetně peginterferonu alfa-2a.
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně:
Rhabdomyolýza : frekvence není známa. Rhabdomyolýza byla hlášena při kombinované léčbě ribavirinem s interferony, včetně peginterferonu alfa-2a.
Laboratorní hodnoty: V klinických studiích kombinované léčby ribavirinem a peginterferonem alfa-2a nebo interferonem alfa-2a se většina případů odchylek laboratorních parametrů zvládla úpravou dávkování (viz bod 4.2). Při kombinované léčbě ribavirinem s peginterferonem alfa-2a byly až u 2% pacientů pozorovány zvýšené hladiny ALT, což vedlo k úpravě dávky nebo k ukončení léčby.
Hemolýza je dávku limitující toxicita u léčby ribavirinem. Snížení hladin hemoglobinu <10 g/dl bylo zjištěno u 15% pacientů léčených 48 týdnů ribavirinem 1000/1200 miligramů v kombinaci s peginterferonem alfa-2a až u 19% pacientů léčených ribavirinem v kombinaci s interferonem alfa-2a. Pokles hladin hemoglobinu <10 g/dl byl pozorován u 3% pacientů léčených 24 týdnů ribavirinem 800 miligramů v kombinaci s peginterferonem alfa-2a. Ve většině případů dochází k poklesu hladiny hemoglobinu na začátku léčebného období, přičemž jeho hodnoty se stabilizují kompenzatorním zvýšením počtu retikulocytů.
Ve většině případů byla anémie, leukopenie a trombocytopenie mírného stupně (I. stupeň dle WHO). Změny II. stupně dle WHO byly hlášeny u hemoglobinu (4% pacientů), leukocytů (24% pacientů) a trombocytů (2% pacientů). Středně těžká neutropenie (absolutní počet neutrofilů (ANC) 0,749 - 0,5 x 109/l) a těžká neutropenie (ANC <0,5 x 109/l) byla pozorována u 24% pacientů (216/887) a u 5% (41/887) pacientů léčených 48 týdnů ribavirinem 1000/1200 miligramů v kombinaci s peginterferonem alfa-2a.
U některých pacientů léčených ribavirinem v kombinaci s peginterferonem alfa-2a nebo interferonem alfa-2a bylo pozorováno zvýšení hodnot kyseliny močové a nepřímého bilirubinu, což souviselo s hemolýzou. Hodnoty těchto parametrů se vrátily na výchozí úroveň během 4 týdnů od ukončení léčby. Ve vzácných případech (2/755) se tyto laboratorní změny provázeny klinickými příznaky (akutní dna).
Laboratorní hodnoty pro pacienty současně infikované HIV-HCV:
Ačkoliv se hematologická toxicita, jako je neutropenie, trombocytopenie a anémie, vyskytovala častěji u HIV-HCV pacientů, většina případů bylo možné zvládnout úpravou dávkování a použitím růstových faktorů a jen v ojedinělých případech bylo nutné předčasné ukončení léčby. Bylo pozorován pokles ANC pod 500 buněk/mm3 u 13% pacientů léčených peginterferonem alfa-2a v monoterapii a u 11% pacientů léčených kombinovanou terapií. Snížení počtu krevních destiček pod 50000/mm3 bylo pozorováno u 10% pacientů léčených peginterferonem alfa-2a v monoterapii a u 8% pacientů léčených kombinovanou terapií. Anémie (hemoglobin < 10 g/dl) byla hlášena u 7% pacientů léčených peginterferonem alfa-2a v monoterapii a u 14% pacientů léčených kombinovanou terapií.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)