| salt:hasText
| - Obecné: léčbu epirubicinem má provádět pouze lékař se zkušenostmi s cytotoxickou léčbou.
�Epirubicin nesmí být podáván podkožně nebo nitrosvalově.
Před zahájením léčby epirubicinem je třeba provést důkladné vstupní vyšetření různých laboratorních parametrů a srdečních funkcí.
Pokud je epirubicin podáván v kontinuální infuzi, je vhodné ho podávat centrálním žilním katetrem.
Před zahájením léčby epirubicinem by se měl pacient zotavit z akutních toxických reakcí z předchozí cytotoxické léčby (jako je stomatitida, mukositida, neutropenie, trombocytopenie a generalizované infekce).
Léčba vysokými dávkami (např ≥ 90 mg/m2 každé 3-4 týdny) způsobuje nežádoucí účinky obecně / většinou podobné těm, které jsou pozorovány při standardních dávkách (< 90 mg/m2 každé 3-4 týdny), ale závažnost neutropenie a stomatitidy / mukositidy může být výraznější. Léčba vysokými dávkami vyžaduje zvláštní pozornost vzhledem k možným klinickým komplikacím, způsobeným vážnou myelosupresí.
Srdeční funkce : rizikem antracyklinové léčby je kardiotoxicita, která se může manifestovat časnými (tj. akutními) nebo pozdními (tj. opožděnými) příhodami.
Tyto příhody zahrnují přetrvávající snížení voltáže QRS, prodloužení systolického intervalu (PEP/LVET) nad běžné limity a snížení ejekční frakce levé komory. Včasná klinická diagnóza srdečního selhání vyvolaného cytostatiky je nezbytná pro úspěšnou léčbu digitalisem, diuretiky, periferními vazodilatancii, dietou s nízkým obsahem sodíku a dostatečným klidem na lůžku. Monitorování srdeční funkce u pacientů léčených epirubicinem je vysoce důležité a doporučuje se použití neinvazivní techniky.
Časné (tj. akutní) příhody. Časná kardiotoxicita epirubicinu spočívá zejména v sinusové tachykardii a/nebo EKG abnormalitách jako jsou nespecifické změny ST-T vlny. Byly zaznamenány tachyarytmie včetně předčasných ventrikulárních kontrakcí, ventrikulární tachykardie a bradykardie, rovněž jako atrioventrikulární a raménkové blokády. Tyto účinky obvykle nepředurčují další rozvoj pozdní kardiotoxicity, jsou zřídkakdy klinicky významné a nejsou důvodem k úvaze o přerušení léčby epirubicinem.
Pozdní (tj. opožděné) příhody. Opožděná kardiotoxicita se většinou rozvíjí v pozdější fázi terapie epirubicinem nebo v průběhu 2-3 měsíců po ukončení léčby, byly však hlášeny i pozdější příhody (několik měsíců až let po ukončení léčby). Opožděná kardiomyopatie se manifestuje redukovanou ejekční frakcí levé komory (LVEF) a/nebo znaky a symptomy městnavého srdečního selhání jako je dyspnoe, plicní edém, posturální edémy, kardiomegalie a hepatomegalie, oligurie, ascites, pleurální efuze a gallop rytmus. Život ohrožující městnavé srdeční selhání je nejzávažnější formou antracyklinem indukované kardiomyopatie a představuje limitující toxicitu kumulativní dávky.
Riziko rozvoje městnavého srdečního selhání stoupá výrazně s celkovou kumulativní dávkou epirubicinu přesahující 900 mg/m2 nebo u pacientů s nižšími kumulativními dávkami, kterým byla ozařována oblast mediastina; tato kumulativní dávka by měla být překročena pouze s krajní opatrností (viz bod 5.1 ).
Srdeční funkce by měly být vyhodnoceny před započetím léčby a pečlivě sledovány během celé léčby (prostřednictvím EKG, echokardiograficky nebo radiodiagnostickým měřením ejekční frakce (radionuklidová angiografie), aby se minimalizovalo riziko vzniku těžkého kardiálního poškození. Riziko může být sníženo pravidelným monitorováním ejekční frakce levé komory (LVEF) v průběhu léčby s okamžitým přerušením podávání epirubicinu při prvním projevu postižené funkce. Vhodnou kvantitativní metodou pro opakované hodnocení srdeční funkce (vyhodnocení LVEF) je multisynchronizovaná radionuklidová angiografie (MUGA) nebo echokardiografie (ECHO). Vstupní vyšetření srdeční funkce pomocí EKG a buďto MUGA skenem nebo pomocí ECHO je doporučeno zvláště u pacientů s rizikovými faktory pro zvýšenou kardiotoxicitu. Prováděno by mělo být opakované zhodnocení LVEF pomocí vyšetření MUGA nebo ECHO, a to zvláště při vyšších kumulativních dávkách antracyklinu. Použité způsoby vyšetření by měly být po celou dobu sledování konzistentní.
Vzhledem k existujícímu riziku kardiomyopatie by měla být kumulativní dávka 900 mg/m2 epirubicinu překročena jen s maximální obezřetností. Při stanovování maximální kumulativní dávky epirubicinu je nutné brát v úvahu jakoukoliv souběžnou léčbu potenciálně kardiotoxickými léky. Kumulativní dávka 900‑1000 mg/m2 se při aplikaci obvyklých i vysokých dávek epirubicinu smí překročit pouze s maximální opatrností. Nad touto hodnotou se značně zvyšuje riziko nevratného městnavého srdečního selhání.
Rizikovýmé faktory pro kardiální toxicitu zahrnutí aktivní nebo latentní kardiovaskulární onemocnění, předchozí nebo souběžnou radioterapii mediastinální/perikardiální oblasti, předchozí terapii jinými antracykliny nebo antracendiony a souběžné užívání jiných léků schopných potlačovat kontraktilitu srdce nebo kardiotoxických léků (např. trastuzumab), přičemž zvýšené riziko je u starších lidí (viz bod 4.5 ). U pacientů léčených trastuzumabem (samostatně nebo v kombinaci s antracykliny jako je epirubicin) bylo pozorováno srdeční selhání (New York Heart Association NYHA třída II-IV). Srdeční selhání může být středně závažné až závažné a bylo spojeno s úmrtím.
Trastuzumab a antracykliny jako je epirubicin nemají být užívány současně s výjimkou použití v dobře kontrolovaných klinických studiích s monitorováním srdečních funkcí. Riziko kardiotoxicity je při užívání trastuzumabu také u pacientů, kteří užívali antracykliny v předchozím období. Toto riziko je ale menší než při současném použití trastuzumabu a antracyklinů.
Poločas trastuzumabu je asi 4-5 týdnů, ale trastuzumab může přetrvávat v cirkulaci až 20-25 týdnů po ukončení léčby. Pacienti, kteří užívají antracykliny jako je epirubicin po ukončení léčby trastuzumabem, mohou mít zvýšené riziko kardiotoxicity. Pokud je to možné, lékař by se měl vyvarovat podávání antracyklinů až 25 týdnů po ukončení léčby trastuzumabem. Pokud jsou antracykliny jako epirubicin použity, je u pacientů potřeba pečlivě sledovat srdeční funkce.
Pokud u pacientů dojde během léčby trastuzumabem po léčbě epirubicinem k symptomatickému srdečnímu selhání, má být léčeno standardními postupy.
Monitorování srdečních funkcí musí být zvláště přísné u pacientů s vysokými kumulativními dávkami a u pacientů s rizikovými faktory. Vyšší riziko kardiotoxicity je rovněž u starších pacientů, dětí a pacientů s chorobami srdce v anamnéze.
Nicméně kardiotoxicita epirubicinu se může objevit i u nižších kumulativních dávek bez ohledu na to, zda jsou či nejsou přítomny faktory zvyšující srdeční riziko.
Je pravděpodobné, že toxicita epirubicinu a jiných antracyklinů / antracenedionů je aditivní.
Hematologická toxicita. Stejně jako ostatní cytotoxické látky může i epirubicin způsobit myelosupresi. Před zahájením a v průběhu každého terapeutického cyklu by měl být vyhodnocen hematologický profil včetně diferenciálního bílého obrazu (WBC). Predominantní manifestací hematologické toxicity epirubicinu je reverzibilní leukopenie a/nebo granulocytopenie (neutropenie) a je nejčastější akutní toxicitou limitující podání tohoto léku. Leukopenie a neutropenie jsou obecně závažnější při režimech s vysokými dávkami, dosahují nejvýznamnějšího minima mezi 10. a 14. dnem po podání léku. Ve většině případů jsou tranzientní s návratem počtu neutrofilů / WBC k normálním hodnotám k 21. dni. Mohou se vyskytnout také trombocytopenie a anemie. Těžká myelosuprese se klinicky projevuje horečkou, sepsí / septikemií, septickým šokem, hemoragií, tkáňovou hypoxií nebo úmrtím.
Sekundární leukemie . Sekundární leukémie, s nebo bez preleukemické fáze byla zaznamenána u pacientů léčených antracykliny včetně epirubicinu. Její výskyt je častější při současném podávání s antineoplastickými agens poškozujícími DNA, nebo pokud byli již dříve pacienti intenzivně léčeni cytotoxickými léky nebo pokud byly dávky antracyklinu eskalovány. Tyto leukemie mohou mít latentní periodu 1 až 3 roky (viz bod 5.1 ).
Gastrointestinalní. Epirubicin je emetogenní. Mukozitida / stomatitida se obecně dostaví brzy po podání léku a pokud má těžký průběh, může během několika dní vyústit ve slizniční ulcerace. Většina pacientů se zotaví z tohoto nežádoucího účinku do třetího týdne léčby.
Jaterních funkce. Eliminace epirubicinu probíhá převážně hepatobiliární cestou. Hladiny celkového bilirubinu a AST by měly být zjištěny před započetím léčby a během léčby epirubicinem. U pacientů se zvýšenými hodnotami bilirubinu, alkalické fosfatázy, ALT a AST může dojít ke zpomalení eliminace léčiva a zvýšení celkové toxicity. U těchto pacientů jsou doporučeny nižší dávky (viz bod 4.2 a 5.2 ). Pacientům s těžkým postižením jater by neměl být epirubicin podáván (viz bod 4.3 ).
Renální funkce. Před zahájením terapie a během ní by měla být zjištěna hladina sérového kreatininu. Úprava dávky je nezbytná u pacientů s hladinou sérového kreatininu > 5 mg/dl (viz bod 4.2 ).
Účinky v místě aplikace. Injekce do malé žíly nebo opakované injekce do stejné žíly mohou mít za následek vznik flebosklerózy. Dodržování pokynů pro podání může minimalizovat riziko rozvoje flebitidy / tromboflebitidy v místě vpichu (viz bod 4.2 ).
Extravazace. Extravazální podání epirubicinu v průběhu intravenózní aplikace může způsobit lokální bolest, těžké postižení tkáně (vezikace, těžká celulitida) a nekrózu. V případě, že se objeví příznaky a známky extravazace v průběhu intravenózního podávání epirubicinu, infuze léku musí být okamžitě ukončena. Nežádoucím účinkům extravazace po podání antracyklinů lze zabránit nebo je zmírnit bezprostředním použitím specifické léčby např. dexrazoxan (prosím řiďte se pokyny v příbalovém letáku). Pacientovi uleví od bolesti chlazení postižené oblasti, použití hyaluronové kyseliny nebo DMSO. S různým úspěchem byla použita lokální infiltrace kortikosteroidy samotnými nebo v kombinaci s roztokem uhličitanu sodného (8,4 %), kyselina hyaluronová a místní aplikace dimetylsulfoxidu (DMSO) a studených obkladů. Pacient by měl být následně pečlivě monitorován, protože se může objevit nekróza po několika týdnech po extravazálním podání, v případě nutnosti je třeba konzultace s plastickým chirurgem s ohledem na možnou excizi.
Jiné. Stejně jako u jiných cytotoxických agens byly při podávání epirubicinu hlášeny případy tromboflebitických a tromboembolických jevů včetně plicní embolie (v některých případech fatální).
Syndrom lýzy tumoru . Epirubicin může indukovat hyperurikemii vzhledem k významnému purinovému katabolismu, který doprovází lékem indukovanou rychlou lýzu neoplastických buněk (syndrom lýzy tumoru). Po zahájení léčby by měly být zjištěny hladiny kyseliny močové, draslíku, kalcium fosfátu a kreatininu. Vznik hyperurikemie a následných komplikací způsobených syndromem lýzy tumoru může být minimalizován hydratací, alkalizací moče a profylaxí alopurinolem.
Imunosupresivní účinky / zvýšená vnímavost vůči infekcím. Podání živých či atenuovaných vakcín pacientům imunokompromitovaným podáním chemoterapeutických agens včetně epirubicinu může mít za následek vážné či fatální infekce (viz bod 4.5 ). U pacientů léčených epirubicinem je třeba se vyvarovat podání živých vakcín. Mají být podány usmrcené nebo inaktivované vakcíny; ačkoliv odpověď na ně může být snížena.
Reprodukční systém Epirubicin může způsobovat genotoxicitu. Muži i ženy léčení epirubicinem by měli během léčby používat účinnou antikoncepci. Muži, kteří by chtěli počít děti po ukončení léčby, by měli být informováni o možnosti navštívit genetickou poradnu, pokud je to vhodné a dostupné (viz bod 4.6).
Další varování a opatření pro ostatní způsoby aplikace
Intravezikální podání. Podání epirubicinu může způsobit symptomy chemické cystitidy (jako je dysurie, polyurie, nokturie, strangurie, hematurie, pocit dyskomfortu močového měchýře, nekrózu stěny měchýře) a konstrikci měchýře. Je nutno věnovat zvláštní pozornost katetrizačním komplikacím (např. uretrální obstrukce způsobená rozsáhlými intravezikálními tumory).
Intraarteriální podání. Intraarteriální podání epirubicinu (transkatetrová arteriální embolizace v rámci lokální či regionální terapie primárního hepatocelulárního karcinomu nebo jaterních metastáz) může způsobit (kromě systémové toxicity kvalitativně podobné té při intravenózním podání epirubicinu) lokalizované nebo regionální příhody včetně gastroduodenálních vředů (pravděpodobně v důsledku refluxu léku do gastrické artérie) a zúžení žlučových cest v důsledku sklerotizující cholangitidy indukované podáním léku. Tato cesta podání může také vést k rozsáhlé nekróze perfundované tkáně.
Tento léčivý přípravek obsahuje 3,5 mg sodíku v 1 ml roztoku pro injekci nebo infuzi. To je potřeba vzít v úvahu u pacientů na dietě s omezeným obsahem sodíku.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)