| salt:hasText
| - Nežádoucí účinky, které jsou podrobně uvedeny v tomto bodě, se týkají irinotekanu. O ovlivnění bezpečnostního profilu irinotekanu se cetuximabem nebo naopak neexistují žádné průkazné údaje. V kombinaci s cetuximabem byly zaznamenány další nežádoucí účinky, které jsou očekávané u cetuximabu (např. akneformní vyrážka v 88%). Je tudíž třeba také sledovat informaci o přípravku pro cetuximab. Informace o nežádoucích účincích irinotekanu v kombinaci s cetuximabem jsou uvedeny pouze v Souhrnu údajů o přípravku pro cetuximab.
Pro informace o nežádoucích účincích při podávání kombinace irinotekanu s bevacizumabem odkazujeme na Souhrn údajů o přípravku pro bevacizumab.
Nežádoucí účinky hlášené u pacientů léčených kapecitabinem v kombinaci s irinotekanem, které se vyskytly navíc ve srovnání s nežádoucími účinky při monoterapii kapecitabinem nebo které byly zaznamenány s vyšší frekvencí v porovnání s monoterapií kapecitabinem zahrnovaly:
Velmi časté, všech stupňů závažnosti : trombóza/embolie;
Časté, všech stupňů závažnosti : hypersenzitivní reakce, kardiální ischemie /infarkt myokardu;
Časté stupně 3 a 4: febrilní neutropenie.
Na informace o nežádoucích účincích kabecitabinu odkazujeme na Souhrn údajů o přípravku pro kabecitabin.
Nežádoucí účinky stupně 3 a 4 u pacientů léčených kombinací kapecitabenu s irinotekanem a bevacizumabem, které byly zaznamenány navíc k nežádoucím účinkům hlášeným při monoterapii kapecitabinem nebo které byly zaznamenány ve vyšší frekvenci ve srovnání s kapecitabinem v monoterapii zahrnovaly:
Časté stupně 3 a 4: neutropenie, trombóza/embolie, hypertenze a kardiální ischemie/infarkt.
Na informace o nežádoucích účincích kabecitabinu a bevacizumabu odkazujeme na Souhrny o přípravku pro kapecitabin a bevacizumab.
U 765 pacientů léčených trihydrátem irinotekan-hydrochloridu v doporučené dávce 350 mg/m2 v monoterapii a 145 pacientů léčených kombinací trihydrátem irinotekan-hydrochloridu a 5FU/FA v dvoutýdenním režimu doporučenou dávkou trihydrátu irinotekan-hydrochloridu180 mg/m2 byly pozorovány následující nežádoucí příhody hodnocené jako možné či pravděpodobně související s podáním trihydrátu irinotekan-hydrochloridu.
Gastrointestinální poruchy
Pozdní průjem
Průjem (objevující se více než 24 hodin po podání) představuje toxicitu limitující dávku přípravku obsahujícího irinotekan.
V monoterapii:
Těžký průjem se vyskytl u 20 % pacientů, kteří striktně dodržovali doporučení ke zvládnutí průjmu.
Těžký průjem se vyskytl ve 14 % hodnocených cyklů.
Střední doba výskytu první průjmovité stolice byla 5 dní po infuzi irinotekanu.
V kombinované terapii:
Těžký průjem se vyskytl u 13,1 % pacientů, kteří striktně dodržovali doporučení ke zvládnutí průjmu.
Těžký průjem se vyskytl v 3,9 % hodnocených cyklů.
Méně časté: byly hlášeny případy pseudomembranózní kolitidy, z nichž jeden byl ověřen i bakteriologicky ( Clostridium difficile ).
Nauzea a zvracení
V monoterapii:
Nauzea a zvracení byly těžké přibližně u 10% pacientů léčených antiemetiky.
V kombinovaném režimu:
Byla pozorována nižší četnost silné nauzey a zvracení (2,1 % resp. 2,8 % pacientů).
Dehydratace
Byly popsány epizody dehydratace obvykle v souvislosti s průjmem a/nebo zvracením.
Byly pozorovány ne příliš časté případy renální insuficience, hypotenze nebo oběhového selhání u nemocných s dehydratací při průjmu a/nebo zvracení.
Jiné gastrointestinální obtíže
Zácpa v důsledku podání irinotekanu a/nebo loperamidu byla pozorována:
při monoterapii: u méně než 10 % pacientů
při kombinované léčbě: u 3,4 % pacientů.
Byly popsány ne příliš časté případy střevní obstrukce, ileus nebo krvácení do gastrointestinálního ústrojí a výjimečně případy kolitidy včetně tyflitidy, ischemické nebo ulcerózní kolitidy. Vzácné případy střevní perforace. Další mírné obtíže zahrnují anorexii, bolesti v břiše a mukozitidu.
Poruchy krve a lymfatického systému
Neutropenie je toxický účinek limitující dávku. Neutropenie byla reverzibilní a neměla kumulativní charakter. Střední doba pro dosažení minimálních hodnot (nadír) byla 8 dní při použití jak v monoterapii, tak v kombinované léčbě.
V monoterapii
Neutropenie byla pozorována u 78,7% pacientů, z toho těžká (počet neutrofilů (0,5x109/l) u 22,6% pacientů. V 18% hodnocených cyklů došlo k poklesu počtu neutrofilů na hodnoty pod 1x109/l včetně 7,6% s počtem neutrofilů ( 0,5x109/l.
K plné úpravě obvykle došlo do 22. dne.
Horečka s těžkou neutropenií byla popsána u 6,2% pacientů v 1,7% cyklů.
K infekčním komplikacím došlo u přibližně 10,3% pacientů (v 2,5 % cyklů) a u 5,3% pacientů (1,1% cyklů) byly tyto komplikace spojeny s těžkou neutropenií. Ve dvou případech vedly k úmrtí.
Anémie byla uváděna u 58,7% pacientů (8% s hodnotou hemoglobinu (80 g/l a 0,9% s hodnotou hemoglobinu ( 65 g/l).
Trombocytopenie ( ( 100x109/l ) byla zjištěna u 7,4% pacientů a v 1,8% cyklů, kdy u 0,9% byl počet trombocytů ( 50x109/l (u 0,2% cyklů).
Téměř u všech pacientů došlo k úpravě do 22. dne.
V kombinované terapii
Neutropenie byla popsána u 82,5% pacientů, z toho těžká (počet neutrofilů ( 0,5x109/l) u 9,8%
pacientů.
V 67,3% z hodnocených cyklů došlo k poklesu počtu neutrofilů na hodnoty ( 1x109/l včetně 2,7% s počtem neutrofilů (0,5x109/l.
K plné úpravě obvykle došlo mezi 7. – 8. dnem.
Horečka s těžkou neutropenií byla popsána u 3,4% pacientů a v 0,9%cyklů.
K infekčním komplikacím došlo u přibližně 2% pacientů (v 0,5% cyklů) a u 2,1% pacientů (0,5% cyklů) byly tyto komplikace spojeny s těžkou neutropenií. V jednom případě vedly k úmrtí.
Anémie byla hlášena u 97,2% pacientů (2,1% s hodnotou hemoglobinu ( 80 g/l).
Trombocytopenie (( 100x109/l) byla pozorována u 32,6% pacientů a v 21,8% cyklů. Těžká trombocytopenie (počet trombocytů ( 50x109/l) nebyla zaznamenána.
V postmarketingových studiích byl hlášen jeden případ periferní trombocytopenie s protilátkami proti trombocytům.
Infekce a infestace
U pacientů se sepsí byly hlášeny nepočetné případy renální insuficience, hypotenze nebo oběhového selhání u nemocných se sepsí.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Akutní cholinergní syndrom
Těžký přechodný akutní cholinergní syndrom byl pozorován u 9% pacientů léčených monoterapií a u 1,4% pacientů léčených kombinovaným režimem. Hlavní příznaky byly definovány jako časný průjem a různé další příznaky jako např. bolesti v břiše, konjunktivitida, rýma, hypotenze, vazodilatace, pocení, třesavka, malátnost, závratě, poruchy zraku, mióza, slzení a zvýšené slinění vyskytující se během infuze trihydrátu irinotekan-hydrochloridu nebo v průběhu prvních 24 hodin po infuzi. Tyto projevy vymizí po podání atropinu ( viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití).
Těžká astenie se objevila u méně než 10% pacientů léčených v monoterapii a u 6,2% pacientů léčených v kombinovaném režimu. Příčinná souvislost s podáváním irinotekanu nebyla jednoznačně prokázána. Teplota bez průkazu infekce nebo průvodní těžké neutropenie se vyskytla u 12% pacientů léčených v monoterapii a u 6,2% pacientů léčených v kombinovaném režimu.
Méně často byly hlášeny případy mírné reakce v místě vpichu.
Srdeční poruchy
Vzácné případy hypotenze byly popsány během infuze nebo po jejím ukončení.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Vzácně se během léčby irinotekanem objevila intersticiální plicní choroba prezentovaná jako plicní infiltráty. Byly hlášeny časné příznaky jako dušnost ( viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití).
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Alopecie byla velmi častá a reverzibilní. Méně často byly hlášeny mírné kožní reakce.
Poruchy imunitního systému
Méně často byly hlášeny alergické reakce a vzácně případy anafylaktické/anafylaktoidní reakce.
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Byly hlášeny časné reakce jako svalové kontrakce, křeče a parestézie.
Vyšetření
Při monoterapii byl pozorován přechodný a mírný vzestup sérových hladin transamináz u 9,2%, alkalické fosfatázy u 8,1% nebo bilirubinu u 1,8% pacientů bez známek progredujících jaterních metastáz.
U 7,3% pacientů se vyskytlo přechodné mírné zvýšení hladin kreatininu v séru. Při kombinované léčbě byl pozorován přechodný vzestup (stupeň 1 a 2) AST u 15%, ALT u 11% alkalické fosfatázy u 11% nebo bilirubinu u 10% u pacientů bez známek progredujících jaterních metastáz. Přechodný vzestup hodnocený stupněm 3 byl pozorován v 0%, 0%,0% a 1% pacientů. Stupeň 4 se nevyskytl.
Velmi vzácně byl hlášen vzestup amylázy a/nebo lipázy.
Vzácně byla hlášena hypokalemie a hyponatremie, většinou v souvislosti s průjmem a zvracením.
Poruchy nervového systému
V postmarkentigových studiích byly hlášeny přechodné poruchy řeči po infuzi irinotekanu.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)