| salt:hasText
| - Způsob podání
Parenterální vankomycin se má podávat pomalu intravenózní infuzí (ne rychleji než 10 mg/min. – po dobu alespoň 60 min.) dostatečně naředěný (nejméně 100 ml s 500 mg nebo 200 ml s 1000 mg).
Pacienti vyžadující snížení množství tekutin mohou dostávat roztok s 500mg/50 ml nebo 1000 mg/100 ml. U těchto vyšších koncentrací riziko nežádoucích účinků vyvolaných infuzí se může zvýšit. Infuzí vyvolané nežádoucí účinky se mohou objevit při jakékoliv rychlosti nebo koncentraci.
Dávka se má stanovit individuálně podle tělesné hmotnosti, věku a renální funkce. Hladiny vankomycinu se mohou měřit jako pomoc pro stanovení dávky.
Informace pro přípravu roztoku viz bod 6.6.
Intravenózní podání (infuze) u pacientů s normální funkcí ledvin: Dospělí a mladiství starší 12 let :
Doporučená denní intravenózní dávka je 2000 mg; rozdělená do 500 mg dávek každých 6 hodin nebo 1000 mg každých 12 hodin . Nebo 30 až 40 mg na kg tělesné hmotnosti na den ve 2 nebo 4 denních dávkách.
Při bakteriální endokarditidě je obecně přijatý režim 1000 mg vankomycinu intravenózně každých 12 hodin po dobu 4 týdnů buď samotného nebo v kombinaci s jinými antibiotiky (gentamicin plus rifampicin , gentamicin, streptomycin). Enterokoková endokarditida je léčena po dobu 6 týdnů vankomycinem v kombinaci s aminoglykosidy. Je třeba vzít v úvahu národní doporučení.
Děti od 1 měsíce do 12 let
Obvyklé intravenózní dávkování je 10 mg na kg tělesné hmotnosti v jedné dávce podávaných každých 6 hodin (celkové denní dávkování 40 mg na kg tělesné hmotnosti). Jednotlivé dávky mají být podávány nejméně po dobu 60 minut.
Novorozenci (donošení)
Ve věku 0-7 dní: Počáteční dávka 15 mg/kg tělesné hmotnosti, následně 10 mg na kg tělesné hmotnosti každých 12 hodin.
Ve věku 7-30 dní: Počáteční dávka 15 mg/kg tělesné hmotnosti, následně 10 mg na kg tělesné hmotnosti každých 8 hodin.
Jednotlivé dávky mají být podávány nejméně 60 minut. U těchto pacientů je vhodné pečlivě sledovat koncentraci vankomycinu v séru.
Těhotenství
Bylo popsáno, že k dosažení terapeutických koncentrací v séru u těhotných pacientek mohou být nutné významně vyšší dávky - viz bod 4.6 Fertilita, těhotenství a kojení.
Starší pacienti:
Vzhledem k poklesu funkce ledvin může být nutné snížení dávky ve větším rozsahu, než se předpokládalo (viz níže).
Obézní pacienti:
Požaduje se uzpůsobení obvyklých denních dávek. Pacienti s poruchou jater:
Nejsou žádné údaje o snížení dávky u pacientů s jaterní insuficiencí.
Pacienti s poruchou ledvin:
U pacientů s poruchou funkce ledvin se dávkování vankomycinu musí upravit, tak aby nedošlo k toxickým hladinám v séru. U nedonošených dětí a starších pacientů může být třeba větší snížení, než se očekává, vzhledem ke snížené funkci ledvin. Doporučuje se pravidelné sledování hladin v séru u těchto pacientů, protože byla hlášena akumulace, zvláště při prodloužené terapii.
Koncentrace vankomycinu v séru se stanovuje za použití mikrobiologické analýzy, radioimunoanalýzy, fluorescenční polarizační imunoanalýzy, fluorescenční immunoanalýzy nebo vysokotlakou kapalinovou chromatografií. Následující nomogram založený na hodnotách clearence kreatininu, je uveden jako návod pro stanovení dávky.
Nomogram neplatí pro funkčně anefrické pacienty na dialýze. Pro tyto pacienty má být podána zahajovací dávka 15 mg /kg tělesné hmotnosti k dosažení okamžitých terapeutických hladin v séru. Požadovaná udržovací dávka pro udržení stabilních hladin je 1,9 mg /kg tělesné hmotnosti za 24 hodin. Poté jsou vhodné individuální udržovací dávky od 250 mg do 1000 mg u pacientů s výrazným renálním poškozením a dávka může být podávána raději jedenkrát za několik dní než denně. Při anurii se doporučuje dávka 1000 mg každý sedmý až desátý den.
Pokud je k dispozici pouze hladina kreatininu v séru, lze clearance kreatininu vypočítat podle následujícího vzorce:
Muž : tělesná hmotnost (kg) x (140 - věk (roky))
72 x sérový kreatinin (mg/100ml)
Žena: 0,85 x hodnota vypočtená podle výše uvedeného vzorce.
Návod pro přípravu roztoku, viz bod 6.6.
Monitorování koncentrace vankomycinu v séru:
Koncentrace vankomycinu v séru se má sledovat od druhého dne léčby bezprostředně před podáním příští dávky a jednu hodinu po infuzi. Terapeutické hladiny vankomycinu v krvi mají být jednu hodinu po ukončení infuze mezi 30 a 40 mg/l (maximum 50 mg/l), minimální hladina (krátce před dalším podáním) rozmezí 5 -10 mg/l.
Normálně mají být koncentrace sledovány dvakrát nebo třikrát týdně.
Délka léčby
Délka trvání léčby závisí na závažnosti infekce stejně jako na klinickém a bakteriologickém vývoji.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)