| salt:hasText
| - Obecné: Epirubicin Actavis se má podávat pouze pod dohledem kvalifikovaného lékaře, který má zkušenosti s cytotoxickou léčbou. Především léčba vysokými dávkami epirubicinu vyžaduje dostupnost diagnostických a léčebných zařízení pro péči o pacienty s možnými komplikacemi v důsledku myelosuprese.
Před zahájením léčby epirubicinem by se měl pacient zotavit z akutních toxických reakcí
z předchozí cytotoxické léčby (jako je stomatitida, mukositida, neutropenie, trombocytopenie a generalizované infekce).
Léčba vysokými dávkami epirubicinu (např. ≥ 90 mg/m2 každé 3 - 4 týdny) způsobuje nežádoucí účinky obecně podobné těm, které jsou pozorovány při standardních dávkách (< 90 mg/ m2 každé
3 - 4 týdny), ale závažnost neutropenie a stomatitidy / mukositidy může být výraznější. Léčba vysokými dávkami epirubicinu vyžaduje zvláštní pozornost vzhledem k možným klinickým komplikacím, způsobeným vážnou myelosupresí.
Srdeční funkce : rizikem léčby antracykliny je kardiotoxicita, která se může manifestovat časnými (tj. akutními) nebo pozdními (tj. opožděnými) příhodami.
Časné (tj. akutní) příhody: Časná kardiotoxicita epirubicinu spočívá zejména v sinusové tachykardii a/nebo abnormalitách na EKG jako jsou nespecifické změny ST-T. Byly zaznamenány tachyarytmie včetně předčasných komorových stahů, komorové tachykardie a bradykardie, rovněž jako atrioventrikulární blokády a blokády Tawarova raménka. Tyto účinky obvykle nepředurčují další rozvoj opožděné kardiotoxicity, jsou zřídkakdy klinicky významné a nejsou důvodem k úvaze o přerušení léčby epirubicinem.
Pozdní (tj. opožděné) příhody: Opožděná kardiotoxicita se většinou rozvíjí v pozdější fázi terapie epirubicinem nebo v průběhu 2 - 3 měsíců po ukončení léčby, byly však hlášeny i pozdější příhody (několik měsíců až let po ukončení léčby). Opožděná kardiomyopatie se manifestuje sníženou ejekční frakcí levé komory (LVEF) a/nebo příznaky a projevy městnavého srdečního selhání jako je dušnost, plicní edém, posturální edémy, kardiomegalie a hepatomegalie, oligurie, ascites, pleurální výpotek a cvalový rytmus. Život ohrožující městnavé srdeční selhání je nejzávažnější formou antracyklinem indukované kardiomyopatie a představuje limitující toxicitu kumulativní dávky. Srdeční selhání se může objevit za několik týdnů po vysazení léčby epirubicinem a nemusí reagovat na specifické léčebné způsoby.
Při stanovování maximální kumulativní dávky epirubicinu je nutné brát v úvahu jakoukoliv souběžnou léčbu potenciálně kardiotoxickými léky. Kumulativní dávka 900 - 1000 mg/m2 se při aplikaci při aplikaci obvyklých i vysokých dávek epirubicinu smí překročit pouze s maximální opatrností. Nad touto hodnotou se značně zvyšuje riziko ireverzibilního městnavého srdečního selhání (viz bod 5.1). Před a po každém terapeutickém cyklu se doporučuje vyšetření EKG. Změny na EKG, jako je zploštění nebo inverze vlny T, deprese úseku S-T nebo nástup arytmií jsou obvykle přechodné a reverzibilní a nemusí být nezbytně považovány za důvod pro přerušení léčby.
Před léčbou epirubicinem je nutné vyšetřit srdeční funkci a během léčby se musí pacienti sledovat, aby se minimalizovalo riziko vzniku těžké srdeční poruchy. Kardiomyopatie vyvolaná antracykliny souvisí s přetrvávajícím snížením voltáže QRS, prodloužením systolického intervalu (PEP/LVET) nad běžné limity a snížením ejekční frakce. Monitorování srdeční funkce u pacientů léčených epirubicinem je vysoce důležité a doporučuje se použití neinvazivní techniky. Změny na EKG mohou ukazovat na antracyklinem indukovanou kardiomyopatii, avšak EKG není citlivou a specifickou metodou pro sledování antracyklinové kardiotoxicity.
Riziko závažného srdečního postižení lze snížit pravidelným sledováním ejekční frakce levé komory (LVEF) během léčby a okamžitým vysazením epirubicinu při prvních známkách poruchy funkce. Preferovanou metodou pro opakovaná vyhodnocení srdeční funkce je vyšetření LVEF radionuklidovou angiografií (MUGA) nebo echokardiografií. Doporučuje se vstupní vyšetření srdeční funkce pomocí EKG a MUGA nebo echokardiografií, a to zejména u pacientů s rizikovými faktory zvýšené srdeční toxicity. Opakované vyšetření LVEF pomocí MUGA nebo echokardiografie se má provádět zejména při podávání vysokých, kumulativních dávek antracyklinu. Vyšetřovací technika má být stejná i při kontrolních vyšetřeních. U pacientů s rizikovými faktory, zejména před použitím antracyklinů nebo antracenedionů, musí být sledování srdečních funkcí obzvláště přísné.
Vzhledem k existujícímu riziku kardiomyopatie by měla být kumulativní dávka 900 mg/m2 epirubicinu překročena jen s maximální obezřetností.
Rizikovými faktory pro kardiální toxicitu jsou aktivní nebo latentní kardiovaskulární onemocnění, předchozí nebo souběžná radioterapie mediastinální/perikardiální oblasti, předchozí terapie antracykliny nebo antracendiony a souběžné užívání léků schopných potlačovat kontraktilitu srdce nebo kardiotoxických léků (např. trastuzumab) (viz bod 4.5). Monitorování srdečních funkcí musí být zvláště přísné u pacientů s vysokými kumulativními dávkami a u pacientů s rizikovými faktory. Nicméně kardiotoxicita epirubicinu se může objevit i u nižších kumulativních dávek (<900 mg/m2) bez ohledu na to, zda jsou či nejsou přítomny faktory zvyšující srdeční riziko. Je pravděpodobné, že toxicita epirubicinu a jiných antracyklinů nebo antracenedionů je aditivní. Při vzniku srdeční nedostatečnosti je třeba léčbu epirubicinem přerušit.
Reprodukční systém: Epirubicin může mít genotoxické účinky. Proto se mužům léčeným epirubicinem doporučuje používat účinnou antikoncepci a případně poradit se ohledně možnosti konzervace spermií před léčbou vzhledem k možnosti neplodnosti způsobené léčbou epirubicinem.
Ženy by neměly během léčby epirubicinem otěhotnět. Muži i ženy mají během léčby epirubicinem používat účinnou antikoncepci. Pacientům, kteří si přejí mít děti po dokončení léčby se doporučuje genetické vyšetření, pokud je to vhodné a možnost takového vyšetření je k dispozici (viz bod 4.6).
Účinky v místě injekčního vpichu: Injekce do malé žíly nebo opakované injekce do stejné žíly mohou mít za následek vznik flebosklerózy. Dodržování pokynů pro podání může minimalizovat riziko rozvoje flebitidy / tromboflebitidy v místě vpichu (viz bod 4.2).
Extravazace: Extravazální podání epirubicinu v průběhu intravenózní aplikace může způsobit lokální bolest, těžké postižení tkáně (tvorba puchýřů, těžká celulitida) a nekrózu. V případě, že se objeví příznaky a známky extravazace v průběhu intravenózního podávání epirubicinu, infuze léku musí být okamžitě ukončena. Pacientovi uleví od bolesti chlazení postižené oblasti po dobu 24 hodin. Pacient by měl být následně pečlivě sledován, protože se může objevit nekróza po několika týdnech po extravazálním podání. V případě nutnosti je třeba konzultace s plastickým chirurgem s ohledem na možnou excizi.
Hematologická toxicita: Stejně jako ostatní cytotoxické látky může i epirubicin způsobit útlum kostní dřeně. Při léčbě epirubicinem se má před zahájením a v průběhu každého terapeutického cyklu pečlivě sledovat počet erytrocytů, leukocytů, neutrofilů a destiček. Hematologická toxicita epirubicinu se manifestuje především jako reverzibilní leukopenie a/nebo granulocytopenie (neutropenie) a je nejčastější akutní toxicitou limitující podání tohoto léku. Leukopenie a neutropenie jsou obecně závažnější při režimech s vysokými dávkami, dosahují nejvýznamnějšího minima mezi 10. a 14. dnem po podání léku. Ve většině případů jsou přechodné s návratem počtu leukocytů/neutrofilů k normálním hodnotám k 21. dni. Mohou se vyskytnout také trombocytopenie (<100 000 destiček/ mm3) a anemie. Těžká myelosuprese se klinicky projevuje horečkou, sepsí/septikemií, septickým šokem, hemoragií, tkáňovou hypoxií nebo úmrtím.
Sekundární leukemie : Sekundární leukémie, s preleukemickou fází nebo bez ní byla zaznamenána u pacientů léčených antracykliny včetně epirubicinu. Její výskyt je častější při současném podávání s antineoplastickými látkami poškozujícími DNA, v kombinaci s radioterapií, nebo pokud byli již dříve pacienti intenzivně léčeni cytotoxickými léky nebo pokud byly dávky antracyklinu zvyšovány. Tyto leukemie mohou mít latentní periodu 1 až 3 roky (viz bod 5.1).
Syndrom nádorového rozpadu: Stejně jako u jiných cytotoxických přípravků může epirubicin vyvolat hyperurikemii v důsledku nadměrného katabolismu purinů, který doprovází rychlou léky navozenou lýzu neoplastických buněk (syndrom nádorového rozpadu). Proto je třeba po zahájení léčby vyšetřovat hladinu kyseliny močové, draslíku, fosforečnanu vápenatého a kreatininu v krvi, aby bylo možné tento fenomén zjistit a řádně léčit. Hyperurikemii mohou zabránit hydratace, alkalizace moči a profylaxe alopurinolem, a tím se mohou minimalizovat potenciální komplikace syndromu nádorového rozpadu.
Imunosupresivní účinky / zvýšená vnímavost vůči infekcím: Podání živých či oslabených vakcín pacientům imunokompromitovaným podáním chemoterapeutických látek včetně epirubicinu může mít za následek vážné či fatální infekce (viz bod 4.5).
Gastrointestinalní: Epirubicin vyvolává zvracení. Mukositida/stomatitida se obecně dostaví brzy po podání léku a pokud má těžký průběh, může během několika dní vyústit ve slizniční ulcerace. Většina pacientů se zotaví z tohoto nežádoucího účinku do třetího týdne léčby.
Funkce jater: Epirubicin se vylučuje zejména játry. Před začátkem, a pokud je to možné i v průběhu terapie epirubicinem by se mělo provést vyšetření funkce jater (AST, ALT, alkalická fosfatáza, celkový bilirubin v séru). U pacientů se sníženou funkcí jater může být pomalejší clearance léku se zvýšením jeho celkové toxicity. U těchto pacientů se doporučuje snížení dávky (viz bod 4.2 a 5.2). Pacientům s těžkou poruchou funkce jater by se neměl epirubicin podávat (viz bod 4.3).
Funkce ledvin: Před léčbou epirubicinem a během ní je třeba pravidelně kontrolovat hladiny kreatininu v séru. U pacientů se zvýšenou hladinou kreatininu v séru (>5 mg/dl) se doporučuje snížení dávky (viz bod 4.2).
Jiné: Stejně jako u jiných cytotoxických látek byly při podávání epirubicinu hlášeny případy tromboflebitidy a tromboembolie včetně plicní embolie (v některých případech fatální).
Epirubicin může způsobit červené zabarvení moče po dobu jednoho až dvou dní po podání.
Další varování a opatření pro ostatní způsoby podávání
Intravezikální podání: Podání epirubicinu může způsobit symptomy chemické cystitidy (jako je dysurie, polyurie, nykturie, strangurie, hematurie, pocit dyskomfortu močového měchýře, nekrózu stěny měchýře) a zúžení močového měchýře. Je nutno věnovat zvláštní pozornost komplikacím při cévkování (např. uretrální obstrukce způsobená rozsáhlými intravezikálními tumory).
Intraarteriální podání: Intraarteriální podání epirubicinu (transkatetrová arteriální embolizace v rámci lokální či regionální terapie primárního hepatocelulárního karcinomu nebo jaterních metastáz) může způsobit (kromě systémové toxicity kvalitativně podobné toxicitě při intravenózním podání epirubicinu) lokalizované nebo regionální příhody včetně gastroduodenálních vředů (pravděpodobně v důsledku refluxu léku do gastrické artérie) a zúžení žlučových cest v důsledku sklerotizující cholangoitidy vyvolané podáním léku. Tato cesta podání může také vést k rozsáhlé nekróze perfundované tkáně.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)