salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: sulfonamidy, deriváty močoviny, ATC kód: A10B B12
Glimepirid je perorální aktivní hypoglykemická látka patřící do skupiny sulfonylurey. Lze jí užívat při diabetes mellitus nezávislém na inzulinu.
Glimepirid působí hlavně stimulací uvolňování inzulinu z beta buněk pankreatu.
Jako u dalších derivátů sulfonylurey je tento účinek dán zvýšenou odpovědí beta buněk pankreatu na fyziologickou stimulaci glukózou. Kromě toho glimepirid prokázal přítomnost extrapankreatických účinků, které se předpokládají u dalších derivátů sulfonylurey.
▪ Uvolňování inzulinu:
Deriváty sulfonylurey ovlivňují sekreci inzulinu uzavřením ATP senzitivních kaliových kanálů v membráně beta buněk. Uzavřením kaliového kanálu se indukuje depolarizace beta buněk a výsledkem je otevření kalciových kanálů, a tím i zvýšený přívod kalcia do buňky.
To vede k uvolnění inzulinu exocytózou.
Glimepirid se váže vysokou výměnnou rychlostí na protein membrány beta buněk, který je spojen s ATP-senzitivním kaliovým kanálem, který se však odlišuje od obvyklého vazebného místa sulfonylurey.
▪ Extrapankreatická aktivita:
Extrapankreatickými účinky jsou například zvýšení citlivosti periferní tkáně na inzulin a snížení vychytávání inzulinu játry.
Vychytávání glukózy z krve do periferního svalstva a tukových tkání probíhá prostřednictvím zvláštních transportních proteinů umístěných v buněčné membráně. Transport glukózy v těchto tkáních je faktorem omezujícím rychlost ve využití glukózy. Glimepirid velmi prudce zvyšuje počet aktivních molekul pro transport glukózy v plazmatických membránách svalů a tukových buňkách, což vede ke stimulaci vychytávání glukózy.
Glimepirid zvyšuje aktivitu glykosyl-fosfatidyl-inositol specifické fosfolipázy C, která může být v korelaci s lipogenezí a glykogenezí v izolovaných tukových a svalových buňkách indukovanou léčivem.
Glimepirid inhibuje produkci glukózy v játrech zvýšením mezibuněčné koncentrace fruktózy-2,6‑bifosfátu, který následně inhibuje glukoneogenezi.
▪ Obecné
U zdravých osob je minimální účinná perorální dávka přibližně 0,6 mg. Účinek glimepiridu závisí na dávce a je reprodukovatelný. Fyziologická odpověď na akutní fyzickou zátěž, tj. snížení sekrece inzulinu, je přítomna i při léčbě glimepiridem.
Bez ohledu na to, zda byl lék podán 30 minut před jídlem nebo bezprostředně před jídlem, není signifikantní rozdíl v účinku. U diabetických pacientů lze dosáhnout dobré metabolické kontroly po dobu 24 hodin jednou denní dávkou.
Ačkoliv hydroxyl-metabolit glimepiridu vyvolává malé, ale signifikantní snížení glykemie u zdravých jedinců, toto je pouze malým podílem na celkovém účinku látky.
▪ Kombinovaná léčba s metforminem
Současnou léčbou glimepiridem a metforminem bylo dosaženo v jedné studii lepší metabolické kontroly než při léčbě samotným metforminem u pacientů s neadekvátní kontrolou při užití maximální denní dávky metforminu.
▪ Kombinovaná léčba s inzulinem
Údaje o kombinované léčbě s inzulinem jsou omezené. U pacientů bez adekvátní kontroly s maximální denní dávkou glimepiridu lze zahájit souběžnou léčbu inzulinem. Ve dvou studiích dosáhla kombinace stejného zlepšení metabolické kontroly jako u inzulinu samotného, ovšem v kombinační terapii bylo zapotřebí nižší průměrné dávky inzulinu.
▪ Zvláštní skupiny pacientů
Děti a dospívající
Aktivní kontrolovaná klinická studie (glimepirid až do 8 mg denně nebo metformin až do 2 000 mg denně) trvající 24 týdnů byla provedena u 285 dětí (ve věku 8-17 let) s diabetem 2. typu. Jak u glimepiridu, tak i u metforminu se během klinické studie projevilo významné snížení výchozích hodnot HbA1C (glimepirid – 0,95 (SE 0,41); metformin – 1,39 (SE 0,40)). Glimepirid však nedosáhl kritéria non-inferiority vůči metforminu v průměrné změně od výchozích hodnot (baseline) HbA1c. Rozdíl mezi oběma typy léčby byl 0,44 % ve prospěch metforminu. Horní hranice (1,05) 95% konfidenčního intervalu pro rozdíl nebyla pod 0,3% hranici inferiority.
V porovnání s dospělými pacienty s diabetem 2. typu nebyla u dětí po léčbě glimepiridem pozorována žádná nová bezpečnostní rizika. U pediatrických pacientů nejsou k dispozici žádné dlouhodobé údaje o bezpečnosti a účinnosti.
(cs)
|