| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: Betablokátory, selektivní
ATC kód: C07AB07
Mechanismus účinku a farmakodynamické účinky
Bisoprolol je vysoce selektivní blokátor beta-1 adrenoreceptoru bez vnitřní (intrinsické) sympatomimetické aktivity a bez klinicky významného účinku stabilizujícího membrány. Má jenom nízkou afinitu k beta-2 receptorům hladkého svalstva bronchů a cév, stejně jako k beta-2 receptorům účastnícím se metabolických regulací. Proto se obecně nedá očekávat, že by bisoprolol ovlivnil rezistenci dýchacích cest nebo metabolické účinky zprostředkované beta-2 receptory. Beta-1selektivita bisoprololu přesahuje hranice terapeutického rozsahu dávek.
Jako u jiných beta-1 blokátorů je antihypertenzivní účinek bisoprololu nejasný. Je však známo, že bisoprolol výrazně snižuje aktivitu reninu v plazmě.
Antianginózní mechanismus: Bisoprolol inhibicí srdečních beta-receptorů inhibuje reakci na aktivaci sympatiku. Tak se sníží srdeční frekvence a kontraktilita, čímž se sníží nároky srdečního svalu na přívod kyslíku.
Klinická účinnost a bezpečnost
Bisoprolol se používá k léčbě hypertenze, anginy pectoris a srdečního selhání.
Indikace srdečního selhávání byla sledována ve studii CIBIS II. Bylo zařazeno celkem 2647 pacientů, 83 % (N = 2202) bylo třídy NYHA III a 17 % (N = 445) třídy NYHA IV. Měli stabilizované symptomatické systolické srdeční selhání (ejekční frakce ≤ 35 %, na základě echokardiografie). Celková mortalita se snížila ze 17,3 % na 11,8 % (relativní snížení o 34 %). Bylo pozorováno snížení počtu náhlých úmrtí (3,6 % oproti 6,3 %, relativní snížení o 44 %) a snížený počet episod srdečního selhání vyžadujících hospitalizaci (12 % oproti 17,6 %, relativní snížení o 36 %). Mimoto bylo zjištěno i významné zlepšení funkčního stavu podle klasifikace NYHA. V průběhu zahájení a titrace bisoprololu se vyskytly hospitalizace pro bradykardii (0,53 %), hypotenzi (0,23 %) a akutní dekompenzaci (4,97 %), nebyly však častější než ve skupině s placebem (0 %, 0,3 % a 6,74 %). Počet fatálních a invalidizujících případů mrtvice v průběhu celého studijního období byl 20 ve skupině s bisoprololem a 15 ve skupině s placebem.
Klinické hodnocení CIBIS III sledovalo 1010 pacientů ve věku ≥ 65 let s mírným až středně těžkým chronickým srdečním selháním (chronické srdeční selhání, NYHA třídy II nebo III) a s ejekční frakcí levé srdeční komory ≤ 35%, kteří dosud nebyli léčeni ani ACE inhibitory, beta-blokátory ani blokátory angiotensinového receptoru. Pacienti byli léčeni kombinací bisoprololu a enalaprilu po dobu 6-24 měsíců po úvodním šestiměsíčním léčení buď bisoprololem nebo enalaprilem.
Byl zaznamenán trend směrem k vyšší četnosti zhoršení chronického srdečního selhání, když byl bisoprolol podáván jako úvodní 6ti měsíční léčba. V analýze dle protokolu nebyla prokázána non-inferiorita bisoprololu podaného jako první léčivo versus enalapril, i když tyto dvě strategie zahájení léčby chronického srdečního selhání vykázaly podobnou frekvenci primárního kombinovaného koncového bodu - úmrtí a hospitalizace na konci studie (32,4 % ve skupině s bisoprololem jako prvním proti 33,1 % ve skupině s enalaprilem jako prvním léčivem v populaci dle protokolu). Klinické hodnocení ukázalo, že bisoprolol se může použít také u starších pacientů s mírným až středním stupněm chronického srdečního selhávání.
Při akutním podávání pacientům s ischemickou chorobou srdeční bez chronického srdečního selhávání snižuje bisoprolol tepovou frekvenci a tepový objem, a tím i minutový srdeční objem a spotřebu kyslíku. Při chronickém podávání se počáteční zvýšená periferní rezistence snižuje.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)