salt:hasText
| - Dospělí
Schizofrenie: doporučená zahajovací dávka olanzapinu je 10 mg/den.
Manická epizoda: zahajovací dávka je 15 mg v jedné denní dávce v monoterapii nebo 10 mg denně v kombinaci (viz. bod 5.1).
Prevence recidivy bipolární afektivní poruchy: doporučená zahajovací dávka je 10 mg/den. U pacientů, kteří byli v manické epizodě léčeni olanzapinem, je třeba v léčbě pokračovat kvůli prevenci recidivy stejnou dávkou. Pokud se objeví nová manická, smíšená nebo depresivní epizoda, léčba olanzapinem musí pokračovat (s optimalizací dávky podle potřeby) s přídatnou léčbou příznaků poruchy nálady podle klinické indikace.
Během léčby schizofrenie, manických epizod a prevence recidivy bipolární afektivní poruchy může být denní dávkování následně přizpůsobeno na základě individuálního klinického stavu v rozmezí 5 až 20 mg/den. Zvýšení na vyšší než doporučenou zahajovací dávku se doporučuje jen po patřičném opětovném klinickém vyšetření a nemělo by se zpravidla objevit v intervalech kratších než 24 hodin. Olanzapin může být podáván bez ohledu na příjem jídla, protože absorpce není ovlivňována potravou. Při vysazování olanzapinu je nutno zvážit postupné snižování dávky.
Pediatrická populace
Podávání olanzapinu dětem a dospívajícím do 18 let se vzhledem k nedostatečným údajům o bezpečnosti a účinnosti nedoporučuje. V krátkodobých studiích u dospívajících pacientů byly ve srovnání se studiemi u dospělých hlášeny vyšší hodnoty přibývání na váze a hladin lipidů a prolaktinu (viz bod 4.4, 4.8, 5.1 a 5.2).
Starší pacienti
U pacientů starších 65 let není běžně indikována nižší zahajovací dávka (5 mg/den), ale v odůvodněných klinických případech je nutno ji zvážit (viz bod 4.4).
Pacienti s poruchou funkce ledvin a/nebo jater
U těchto pacientů je nutno zvážit nižší zahajovací dávku (5 mg). V případě středně těžké nedostatečnosti jater (cirhóza, Child-Pugh třída A nebo B) by měla být zahajovací dávka 5 mg, kterou lze zvyšovat pouze opatrně.
Pohlaví
Ve srovnání s muži není třeba ženám rutinně upravovat ani zahajovací dávku, ani dávkové rozmezí.
Kuřáci
Ve srovnání s kuřáky není třeba nekuřákům rutinně upravovat ani zahajovací
dávku, ani dávkové rozmezí.
Při přítomnosti více než jednoho faktoru, který může zpomalovat metabolismus (ženské pohlaví, vyšší věk, nekuřák), je nutno zvážit snížení zahajovací dávky. Zvyšování dávek, i když je indikováno, musí být u takových pacientů prováděno opatrně.
(Viz také bod 4.5 a bod 5.2.)
(cs)
|