salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: inhibitory agregace trombocytů vyjma heparinu, ATC kód: B01AC56
Kyselina acetylsalicylová
Kyselina acetylsalicylová inhibuje tvorbu eikosanoidu tromboxanu A2 tím, že kovalentně ireverzibilně acetyluje serin v blízkosti aktivního místa cyklooxygenázy, enzymu, který vytváří cyklický endoperoxid jako prekurzor tromboxanu A2.
Tromboxan A2 je induktorem agregace trombocytů a účinnou vazokonstrikční látkou s krátkým poločasem.
Trombocyty nemohou syntetizovat nový enzym, takže účinek přetrvává po celou dobu životnosti trombocytů, tj. 7‑10 dnů.
Profylaktický a léčebný účinek kyseliny acetylsalicylové u arteriálního tromboembolismu závisí na tomto účinku. Dávka potřebná k inhibici agregace trombocytů je podstatně nižší než dávka pro vyvolání analgetického nebo protizánětlivého účinku. K dosažení trvalé inhibice syntézy tromboxanu A2 je vhodná denní dávka 75 mg kyseliny acetylsalicylové.
Kyselina acetylsalicylová inhibuje syntézu prostaglandinů v ledvinách. U pacientů s normální funkcí ledvin je tento účinek nevýznamný. U pacientů s chronickou renální insuficiencí, insuficiencí srdce nebo jater a za podmínek charakterizovaných změnami objemu plazmy může inhibice syntézy prostaglandinů vyvolat akutní renální insuficienci, retenci tekutin a srdeční nedostatečnost.
Esomeprazol
Esomeprazol je S‑izomer omeprazolu. Esomeprazol snižuje kyselou žaludeční sekreci specifickým cíleným mechanismem účinku. Esomeprazol je specifickým inhibitorem protonové pumpy v parietální buňce. Oba stereoizomery omeprazolu (R‑ i S‑) mají podobné farmakodynamické účinky.
Místo a mechanismus účinku
Esomeprazol je slabou bazí a je koncentrován a konvertován na aktivní formu ve vysoce kyselém prostředí intracelulárních kanálků parietálních buněk. Zde inhibuje enzym H(K(‑ATPázu - protonovou pumpu a inhibuje bazální i stimulovanou kyselou žaludeční sekreci.
Vliv na sekreci žaludeční kyseliny
Po perorálním podání esomeprazolu 20 mg a 40 mg nastupuje účinek do jedné hodiny po podání. Po opakovaném podání 20 mg esomeprazolu jednou denně po dobu 5 dnů se snižuje průměrná maximální sekrece žaludeční kyseliny po stimulaci pentagastrinem o 90 % (měřeno 5. den 6‑7 hodin po podání).
Po 5 dnech pravidelného podávání esomeprazolu 20 mg, resp. 40 mg pacientům se symptomatickou refluxní chorobou jícnu se intragastrální pH ( 4 udržuje v průměru 13 hodin, resp. 17 hodin v rámci 24hodinového intervalu. Podíl pacientů s intragastrálním pH ( 4 po dobu alespoň 8, 12 a 16 hodin byl 76 %, 54 % a 24 %, resp. 97 %, 92 % a 56 % po podávání 20 mg esomeprazolu, resp. 40 mg esomeprazolu.
Při použití veličiny AUC namísto plazmatické koncentrace léčivé látky existuje závislost mezi rozsahem inhibice kyselé žaludeční sekrece a expozicí léčivé látce.
Terapeutické účinky inhibice kyselé žaludeční sekrece
Souběžné podávání 20 mg nebo 40 mg esomeprazolu a nízké dávky kyseliny acetylsalicylové (75‑325 mg) bylo při prevenci žaludečních a/nebo duodenálních vředů spojených s podáváním nízké dávky kyseliny acetylsalicylové u rizikových pacientů (vředová choroba v anamnéze, věk ≥ 60 let s anamnézou arteriální koronární nemoci nebo věk ≥65 let) významně lepší než placebo.
Další účinky mající vztah k inhibici kyselé žaludeční sekrece
V průběhu léčby antisekrečními léčivými přípravky dochází k vzestupu gastrinémie jako důsledek snížené kyselé žaludeční sekrece.
U některých pacientů dlouhodobě léčených esomeprazolem byl pozorován zvýšený počet enterochromafinních buněk (ECL buňky), patrně jako reakce na zvýšenou gastrinémii.
V průběhu dlouhodobé léčby antisekrečními léčivými přípravky byl pozorován poněkud vyšší výskyt žaludečních žlázových cyst. Tyto změny jsou fyziologickým důsledkem účinné inhibice kyselé žaludeční sekrece, jsou benigní a zdají se být reverzibilní.
Snížená žaludeční acidita z jakékoliv příčiny včetně inhibitorů protonové pumpy vede ke zvýšení počtu bakterií, které jsou normálně přítomné v gastrointestinálním traktu. Léčba inhibitory protonové pumpy může vést u hospitalizovaných pacientů k mírně zvýšenému riziku gastrointestinálních infekcí, např. rody Salmonella nebo Campylobacter, a snad též Clostridium difficile .
(cs)
|