| salt:hasText
| - Příznaky předávkování
Klinický obraz akutního nebo chronického předávkování je závislý na rozsahu ztrát vody a elektrolytů. Předávkování může vést k hypotenzi, ortostatickým dysregulacím, elektrolytovým dysbalancím (hypokalemii, hyponatremii, hypochloremii) anebo k alkalóze. Větší ztráty tekutin mohou způsobit výraznou hypovolemii, dehydrataci, cirkulační kolaps a hemokoncentraci se sklonem k trombózám. V souvislosti s náhlými ztrátami vody a elektrolytů se mohou objevit delirantní stavy. Anafylaktický šok je vzácný (příznaky: návaly horka, nauzea, cyanóza, hluboký pokles krevního tlaku, poruchy vědomí až kóma atd.).
Terapie předávkování
Předávkování anebo známky hypovolemie (hypotenze, ortostatické dysregulace) nutí k okamžitému přerušení léčby furosemidem.
Jestliže poslední dávku furosemidu pacient užil perorálně před krátkou dobou, doporučuje se zahájit opatření používaná pro primární odstranění toxických látek (vyvolat emezi, provést výplach žaludku) a opatření snižující absorpci (aktivní uhlí).
V těžkých případech je nutné monitorovat životně důležité funkce, rovnováhu tekutin, elektrolytovou i acidobazickou rovnováhu, glykémii a sérové koncentrace látek běžně vylučovaných močí je třeba opakovaně kontrolovat a podle potřeby upravovat. U pacientů s poruchami močení (např. při hypertrofii prostaty) je nutno zajistit nerušený odtok moči, protože náhlá polyurie může u těchto pacientů způsobit ischurii a nadměrnou extenzi močového měchýře.
Terapie při hypovolemii:
Substituce objemu tekutiny.
Terapie při hypokalemii:
Substituce draslíku.
Terapie cirkulačního kolapsu:
Uložit pacienta do polohy používané při terapii šoku; podle potřeby další protišoková terapie.
Neodkladná opatření při anafylaktickém šoku
Jakmile se objeví první známky (např. kožní reakce jako urtikarie nebo flush, agitovanost, bolesti hlavy , návaly pocení , nauzea, cyanóza):
je třeba zavést intravenózně kanylu
navíc k ostatním obvyklým neodkladným opatřením je třeba uložit pacienta do polohy hlavou a hrudníkem níže, udržovat průchodné dýchací cesty a podávat kyslík!
Neodkladná medikamentózní opatření:
okamžitě adrenalin (epinefrin) i.v.
Po naředění 1 ml komerčního roztoku adrenalinu (1:1000) do 10 ml anebo použitím roztoku 1:10 000 se první dávka 1 ml (tj. 0,1 mg adrenalinu) pomalu injikuje i.v. (pozor na arytmie!) za monitorování tepové frekvence a krevního tlaku. Aplikaci adrenalinu je možno opakovat.
pak substituce objemu tekutiny i.v.
např. expandery (koloidy), Ringerův laktátový roztok.
dále glukokortikoidy i.v.
např. 250 – 1000 mg prednisolonu (nebo ekviefektivní množství jiného glukokortikoidu, např. methylprednisolonu). Aplikaci glukokortikoidů je možno opakovat.
Uvedené dávky platí pro dospělé pacienty s normální tělesnou hmotností; u dětí je nutná úprava dávkování. V závislosti na klinických příznacích přicházejí v úvahu další terapeutické výkony a opatření, např. řízené dýchání, kalcium, antihistaminika. Při oběhové zástavě resuscitace podle obvyklých pravidel.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)