| salt:hasText
| - Symptomatická odpověď na léčbu sodnou solí rabeprazolu nevylučuje možnou přítomnost žaludečního či ezofageálního maligního onemocnění, a proto je třeba před zahájením léčby přípravkem Zulbex vyloučit možnost maligního onemocnění.
Pacienti na dlouhodobé léčbě (zejména ti, kteří jsou léčeni déle než rok) by měli být pod pravidelným dohledem.
Nelze vyloučit riziko reakcí následkem zkřížené přecitlivělosti na substituované benzimidazoly.
Pacienti by měli být upozorněni, že se tablety Zulbex nemají žvýkat ani drtit, avšak měly by se polykat celé.
Podávání přípravku Zulbex dětem se nedoporučuje, protože neexistuje žádná zkušenost s jeho použitím v této skupině.
Po uvedení na trh byly hlášeny případy krevní dyskrazie (trombocytopenie a neutropenie). Ve většině případů, kdy nebylo možno identifikovat alternativní etiologii, byly tyto příhody nekomplikované a vymizely po přerušení podávání rabeprazolu.
V klinických studiích byly pozorovány abnormality jaterních enzymů, které byly též hlášeny po uvedení na trh. Ve většině případů, ve kterých nebylo možno identifikovat alternativní etiologii, byly tyto příhody nekomplikované a vymizely po přerušení podávání rabeprazolu.
Ve studii u pacientů s mírným až středně závažným jaterním poškozením nebyly ve srovnání s kontrolními skupinami pacientů stejného věku a pohlaví pozorovány významné bezpečnostní problémy související s tímto lékem. Avšak jelikož neexistují žádné klinické údaje o použití rabeprazolu při léčbě pacientů se závažnou jaterní dysfunkcí, měl by předepisující lékař při prvním zahájení léčby přípravkem Zulbex u takových pacientů postupovat s opatrností.
Současné podávání atazanaviru s přípravkem Zulbex se nedoporučuje (viz bod 4.5).
U pacientů léčených dlouhodobě inhibitory protonové pumpy, jako je rabeprazol, byly hlášeny případy závažné hypomagnezémie. Tito pacienti byli léčeni nejméně 3 měsíce, ve většině případů 1 rok.
Hypomagnezémie se může projevit závažnými příznaky, jako je únava, tetanie, delirium, křeče, závratě a ventrikulární arytmie. Počáteční příznaky však mohou být nenápadné a mohou být přehlédnuty. U většiny postižených pacientů došlo ke zlepšení stavu poté, co byla léčba inhibitorem protonové pumpy ukončena a zahájena suplementace magnéziem.
U pacientů, u nichž je plánována dlouhodobá léčba nebo kteří mají užívat inhibitor protonové pumpy společně s digoxinem nebo jinými látkami, které mohou působit hypomagnezémii (např. diuretika), je vhodné vyšetřit hladinu magnézia před zahájením léčby a opakovaně v jejím průběhu.
Inhibitory protonové pumpy, obzvláště pokud jsou podávány ve vysokých dávkách a dlouhodobě (déle než 1 rok), mohou mírně zvyšovat riziko zlomenin proximálního konce femuru, distálního konce předloktí a obratlů, zejména u starších osob a osob se známými rizikovými faktory. Podle výsledků observačních studií mohou inhibitory protonové pumpy zvyšovat celkové riziko fraktur o 10-40%. K tomuto zvýšení mohou částečně přispívat jiné rizikové faktory. Pacienti s rizikem osteoporózy mají být adekvátně léčeni a mají mít zajištěn dostatečný přísun vitaminu D a kalcia.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)