| salt:hasText
| - Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.
Acyklovir: při podávání mykofenolátu mofetilu spolu s acyklovirem byly pozorovány vyšší plazmatické koncentrace MPAG i acykloviru oproti podání každé z těchto látek samostatně. Změny farmakokinetiky MPAG byly minimální (zvýšení koncentrace MPAG o 8 %) a nejsou považovány za klinicky významné.
Protože plazmatické koncentrace MPAG stoupají při renálním postižení stejně tak jako koncentrace acykloviru, mohou mykofenolát mofetil a acyklovir nebo jejich prekursory, např. valacyklovir, soutěžit o tubulární sekreci a tím navzájem ještě zvyšovat své koncentrace.
Antacida a inhibitory protonové pumpy : současné užívání mykofenolát mofetilu s antacidy, jako jsou hydroxidy hořčíku a hliníku, a s inhibitory protonové pumpy, včetně lansoprazolu a pantoprazolu, snižuje plazmatické koncentrace kyseliny mykofenolové.
Nebyly pozorovány žádné významné rozdíly při porovnání poměru rejekce transplantátu nebo odloučení štěpu mezi pacienty s mykofenolát mofetilem, kteří užívají inhibitory protonové pumpy vs. pacienty s mykofenolát mofetilem, kteří neužívají inhibitory protonové pumpy.
Tyto údaje potvrzují extrapolace tohoto zjištění pro všechna antacida, protože snížení expozice při podání mykofenolát mofetilu souběžně s hydroxidy hořčíku a hliníku je výrazně nižší než při podání mykofenolát mofetilu současně s inhibitory protonové pumpy. Cholestyramin: při jednorázovém podání mykofenolát mofetilu v dávce 1,5 g normálním zdravým subjektům léčeným po 4 dny dávkou 4 g cholestyraminu třikrát denně, došlo ke 40% redukci AUC MPA (viz body 4.4 a 5.2). Při současném podávání obou látek je třeba zvýšené opatrnosti vzhledem k možnému snížení účinnosti mykofenolát mofetilu .
Léčivé přípravky interferující s enterohepatální cirkulací : při současném podávání mykofenolát mofetilu s léčivými přípravky interferujícími s enterohepatální cirkulací je třeba zvýšené opatrnosti vzhledem k možnému snížení účinnosti mykofenolát mofetilu .
Cyklosporin A: farmakokinetika cyklosporinu A není ovlivněna podáním mykofenolát mofetilu.
Naopak, je-li souběžně podávaná léčba cyklosporinem ukončena, lze očekávat vzestup AUC MPA přibližně o 30 %.
Gancyklovir: na základě výsledků studie s podáním jednotlivých doporučených dávek perorálního mykofenolát mofetilu a i.v. gancykloviru a na podkladě známého vlivu renálního poškození na farmakokinetiku mykofenolát mofetilu (viz bod 4.2) a gancykloviru, lze předpokládat, že současné podání obou látek (které soutěží o mechanismus renální tubulární sekrece) povede ke zvýšení koncentrace MPAG a gancykloviru. Žádné podstatné ovlivnění farmakokinetiky MPA se nepředpokládá a není nutná žádná úprava dávek mykofenolát mofetilu. U pacientů s renálním postižením, kterým je současně podávána kombinace mykofenolát mofetilu a gancykloviru nebo jejich prekurzorů např. valgancykloviru, by mělo být doporučené dávkování gancykloviru sledováno a pacienti by měli být pečlivě monitorováni.
Perorální kontraceptiva : při současném podávání s mykofenolát mofetilem nebyla farmakokinetika a farmakodynamika perorálních kontraceptiv ovlivněna (viz bod 5.2 ).
Trimethoprim/sulfamethoxazol : nebyl pozorován žádný vliv na biologickou dostupnost MPA.
Sirolimus: u pacientů po transplantaci ledvin vedlo současné podávání mykofenolát mofetilu a CsA ke snížení expozice kyselině mykofenolové o 30-50% v porovnání s pacienty léčenými kombinací sirolimu a obdobných dávek mykofenolát mofetilu (viz též bod 4.4).
Sevelamer: při současném podávání mykofenolát mofetilu a sevelameru byl pozorován pokles Cmax a AUC kyseliny mykofenolové o 30%, resp. o 25%, bez jakýchkoli klinických následků (t.j. rejekce štěpu). Mykofenolát mofetil se však doporučuje podávat nejméně hodinu před nebo tři hodiny po užití sevelameru, aby byl minimalizován vliv na absorpci MPA. Nejsou k dispozici žádné údaje o podávání mykofenolát mofetilu s jinými látkami vážícími fosfát než je sevelamer.
Rifampicin: u pacientů neužívajících současně cyklosporin, vedlo současné podávání mykofenolát mofetilu a rifampicinu k poklesu expozice kyselině mykofenolové (AUC0-12h) o 18 - 70%. Proto se při současném podávání rifampicinu doporučuje monitorovat hladiny expozice kyselině mykofenolové a podle toho upravit dávky mykofenolát mofetilu tak, aby při současném podávání obou látek klinická účinnost zůstala zachována.
Norfloxacin a metronidazol: u zdravých dobrovolníků nebylo pozorováno žádné významné ovlivnění při současném podání mykofenolát mofetilu s norfloxacinem nebo metronidazolem.
Nicméně pří podávání kombinace norfloxacinu s metronidazolem byla po podání jediné dávky mykofenolát mofetilu snížena expozice kyselině mykofenolové přibližně o 30%.
Ciprofloxacin a amoxicilin s kyselinou klavulanovou: U příjemců renálního transplantátu bylo ve dnech bezprostředně následujících po zahájení perorální terapie ciprofloxacinem nebo amoxicilinem s kyselinou klavulanovou zaznamenáno snížení koncentrace (minimální koncentrace v rovnovážném stavu) MPA o přibližně 50 % ve srovnání s koncentracemi před zahájením léčby těmito antibiotiky. Při pokračování v terapii mají tyto účinky tendenci se snižovat a ustanou během několika dnů po jejím přerušení. Změny hladin nemusí přesně znázorňovat změny v celkové expozici MPA, proto by změna dávkování mykofenolát mofetilu neměla být obvykle nutná v nepřítomnosti klinických známek dysfunkce štěpu. Nicméně během kombinované terapie a krátce po ukončení antibiotické terapie by mělo být prováděno pečlivé klinické sledování.
Takrolimus: u pacientů po transplantaci jater, u nichž byla zahájena léčba mykofenolát mofetilem a takrolimem, nemělo podání takrolimu významný vliv na AUC ani na Cmax MPA, účinného metabolitu mykofenolát mofetilu. Naproti tomu při podání opakované dávky mykofenolát mofetilu (1,5 g 2x denně) pacientům uživajícím takrolimus došlo ke zvýšení AUC takrolimu o přibližně 20%. U pacientů po transplantaci ledvin se nezdály koncentrace takrolimu mykofenolát mofetilem ovlivněny (viz též bod 4.4).
Další interakce: podání probenecidu spolu s mykofenolát mofetilem opicím zvýšilo hodnotu plasmatické AUC MPAG na trojnásobek. Další látky vylučované renální tubulární sekrecí mohou soutěžit s MPAG a tím zvyšovat plazmatickou koncentraci MPAG nebo jiných látek vylučovaných tubulární sekrecí.
Živé vakcíny: pacientům se sníženou imunitní odpovědí by neměly být podávány živé vakcíny. Protilátková odpověď na jiné typy vakcín může být snížena (viz též bod 4.4).
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)