| salt:hasText
| - Farmakologické studie akutní, subakutní a chronické toxicity u hlodavců, psů a opic neposkytly žádné závažné signály. Letální dávka 50 (LD50) byla u potkanů po perorálním podání 690 mg/kg, u myší 550 mg/kg, po intravenózním podání u potkanů 81 mg/kg a u myší 56 mg/kg.
Jednorázové perorální podání dávky 80 mg/kg a výše vyvolávalo u psů příznaky deprese, ataxie, křečí a třesu. U opic se po podání perorálních dávek přesahujících 50 mg/kg objevovalo zvracení bez jiných dalších příznaků až do dávky 400 mg/kg a intravenózní dávky 15 mg/kg vyvolávaly přechodnou ataxii a křeče s úplným uzdravením během 5 minut po dávce. Intraarteriální injekce vedla u králíků k závažnému lokálnímu tkáňovému poškození.
V izolovaných Purkyňových vláknech psů hydroxyzin v dávce 3 μM zvýšil potenciální dobu účinku s náznaky možné interakce s draslíkovými kanály podílejícími se na repolarizační fázi. Ve vyšší koncentraci 30 μM docházelo k výraznému poklesu potenciální doby účinnosti, což může svědčit o možné interakci s vápníkovými a/nebo sodíkovými kanály. Hydroxyzin způsobil inhibici draslíkových proudů kanálů Ikr kódovaných hERG (human- Ether-a-go-go) v savčích buňkách s IC50 0,62 μM, což je koncentrace 10−60x vyšší než terapeutické koncentrace. Koncentrace hydroxyzinu potřebné k vyvolání účinků na srdeční elektrofyziologii jsou kromě toho 10x až 100x vyšší než koncentrace potřebné k blokování receptorů H1 a 5-HT2. U psů, kteří byli při vědomí, jejichž pohyb nebyl omezen a byli sledování telemetrií, vyvolal hydroxyzin a jeho enantiomery obdobné kardiovaskulární profily, i když existovaly některé drobné rozdíly. V rámci první studie s použitím telemetrie u psů hydroxyzin (21 mg/kg p.o.) mírně zvýšil srdeční frekvenci a zkrátil intervaly PR a QT. Podobné účinky na srdeční frekvenci interval PR byly pozorovány v druhé studii s použitím telemetrie u psů, kdy byla absence účinku na QTC interval potvrzena až do jednotlivé perorální dávky 36 mg/kg.
Hydroxyzin podávaný potkanům po dobu 30 dnů byl velmi dobře tolerován při dávkách 20 mg/kg/den s.c., při dávkách 200 mg/kg/den per os se objevily úhyny.
Chronická toxicita se testovala u potkanů v perorálních dávkách do 50 mg/den ve 100 g potravy po dobu 24 týdnů, aniž by se objevily nějaké příznaky nebo histopatologické odchylky. Dávky 10 mg/kg/den po dobu 70 dní snižovaly koncentraci a životnost spermií u samců potkanů. Perorální dávky do 20 mg/kg/den po dobu 6 měsíců nebyly u psů spojeny s žádnými histopatologickými změnami.
Teratogenita se posuzovala u březích hlodavců. K výskytu fetálních malformací a potratů docházelo při dávkách nad 50 mg/kg hydroxyzinu vlivem kumulace metabolitu norchlorcyklizinu. Teratogenní dávky jsou mnohem vyšší než terapeuticky užívané dávkování u člověka. Amesovým testem nebyla prokázána žádná mutagenní aktivita. Výzkum na myším lymfomu prokázal v přítomnosti S9 a při koncentraci (15 (g/ml malé zvýšení mutací nízkého rozsahu. Tato dávka byla blízká maximální úrovni toxicity v dané studii. Studie mikronukleové indukce u potkanů vyzněla negativně. Vzhledem k tomu, že při výzkumu in vitro byly zjištěny jen nepatrné účinky a výzkum in vivo byl negativní, nepovažuje se hydroxyzin za mutagen.
Výzkumy karcerogenního účinku nebyly s hydroxyzinem na zvířatech provedeny. Přípravek však není mutagenní a během několika desetiletí klinického používání s ním nebylo spojeno žádné zřejmé riziko vzniku nádorů.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)