salt:hasText
| - Screening pacientů viz bod 4.3
Výsledky klinických studií ukazují, že pacienty s MRCC je možno rozdělit do 4 rizikových skupin podle prognózy přežívání a rozsahu odpovědi na léčbu Proleukinem. Tyto 4 rizikové skupiny jsou definovány počtem rizikových faktorů přítomných na začátku léčby Proleukinem. Skupina s velmi nízkým rizikem nemá žádný z rizikových faktorů, skupina s nízkým rizikem má 1 rizikový faktor, skupina se středním rizikem má současně 2 rizikové faktory a skupina s vysokým rizikem má současně přítomny 3 rizikové faktory. Odpověď na léčbu i délka přežití klesá se stoupajícím počtem rizikových faktorů. Pacienti s třemi rizikovými faktory by neměli být léčeni Proleukinem (viz bod 4.3 Kontraindikace).
Syndrom úniku z kapilár
Po podání Proleukinu je popisován syndrom kapilárního úniku ("Capillary leak syndrom" CLS), který je charakterizován ztrátou cévního tonu a extravazací plazmových proteinů a tekutin do extravaskulárního prostoru. Výsledkem je hypotenze, tachykardie a redukce orgánové perfuze. Byl popsán i CLS s těžkým průběhem končícím smrtí. Četnost a závažnost jsou nižší při subkutánním podání než při intravenózní infuzi.
CLS se obvykle objevuje během hodin po zahájení léčby Proleukinem a výskyt klinické hypotenze bývá hlášený po 2 až 12 hodinách. Pečlivé sledování funkce oběhového a respiračního systému je vyžadovaná zejména u pacientů, kterým je Proleukin podáván intravenózně (viz bod Laboratorní a klinické sledování).
U některých pacientů odezní hypotenze i bez terapie. U dalších pacientů, zejména těch, kteří jsou léčeni intravenózními dávkovacími režimy Proleukinu, léčba vyžaduje opatrnou aplikaci i.v. tekutin. V závažnějších případech jsou vyžadovány nízké dávky katecholaminu za účelem udržení krevního tlaku a perfuze orgánů. Prodloužené užívání vyšších dávek katecholaminů může být spojeno poruchami srdečního rytmu.
Pokud jsou podávány i.v. tekutiny, musí být pečlivě zvážen potenciální prospěch zvýšení intravaskulárního objemu oproti riziku vzniku edému plic způsobeného zvýšenou permeabilitou kapilár, ascites, pleurální nebo perikardiální efuze. Pokud tato opatření nejsou úspěšná, má být léčba Proleukinem přerušena.
Exacerbace serózních výpotků
Při aplikaci Proleukinu může dojít k exacerbaci serózních výpotků. Je třeba zvážit jejich léčbu před začátkem terapie Proleukinem, zvláště když jsou lokalizovány tak, že jejich zhoršení může vést k porušení funkce důležitých orgánů (např. perikardiální výpotek), viz bod Laboratorní a klinické sledování.
Autoimunitní onemocnění
Léčba Proleukinem může způsobit exacerbaci autoimunitního onemocnění, které může vést až k život ohrožujícím komplikacím. Po podávání léčby Proleukinem byly hlášeny případy aktivace klidového stadia Crohnovy choroby.
Jelikož ne všichni pacienti, u kterých se vyvinuly autoimunitní fenomény v souvislosti s interleukinem-2, mají autoimunitní onemocnění v anamnéze, je žádoucí před započetím léčby Proleukinem monitorovat autoimunitní fenomény jako tyreoidní abnormality a podobně.
Účinky na centrální nervový systém
Pokud by se u pacienta vyskytla vážná letargie nebo somnolence, léčba Proleukinem má být přerušena, jelikož by mohla vést ke komatu.
Při léčbě Proleukinem by mohly exacerbovat symptomy onemocnění při klinicky nezjištěných nebo neléčených metastázách do CNS. Všichni pacienti musí před léčbou Proleukinem podstoupit adekvátní vyšetření CT mozku a případnou léčbu metastáz.
Podávání Proleukinu může mít vliv na psychické funkce ve smyslu podráždění, zmatenosti a deprese. Tyto změny jsou reverzibilní a mohou přetrvávat ještě několik dnů po vysazení terapie. Proleukin může měnit odpověď na léčbu psychotropními látkami (viz bod 4.5).
Poškození funkce ledvin nebo jater
Léčba Proleukinem může vést k reverzibilnímu zvýšení transamináz, bilirubinu, urey a kreatininu v séru. Renální nebo hepatální metabolismus nebo vylučování současně podávaných léků může být Proleukinem narušeno, proto by se léky se známými nefrotoxickými či hepatotoxickými účinky měly podávat s velkou opatrností (viz bod 4.5). Pacienti s preexistujícím poškozením ledvin nebo jater mají být pečlivě monitorováni (viz Laboratorní a klinické sledování).
Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Proleukin má být podáván pouze pod dohledem odborníka se zkušenostmi v chemoterapii. Pokud by byl Proleukin podáván i.v. infuzí, musí být pacient umístěn na specializovaném oddělení vybaveném jako jednotka intenzivní péče s možností monitorování klinických i laboratorních parametrů.
Subkutánní léčba může být prováděná i ambulantně kvalifikovanými odborníky.
Infekce
Podávání Proleukinu může být spojeno se zvýšeným výskytem a/nebo závažností bakteriální infekce nevyjímajíc septikemii, bakteriální endokarditidu, septickou tromboflebitidu, peritonitidu, pneumonii.
Tyto jevy byly hlášeny především po intravenózním podání. U pacientů, kterým byl podáván Proleukin v intravenózní infuzi, byl hlášen zvýšený výskyt a/nebo závažnost lokálních infekcí v místě zavedení katetru. Pacienti se zavedeným centrálním katetrem mají být profylakticky léčeni antibiotiky. Vyjma několika případů infekcí močových cest způsobených Escherichia coli , bývá hlavním infekčním agens Staphylococcus aureus nebo Staphylococcus epidermidis .
U pacientů, kterým je Proleukin podáván subkutánně, se může v místě aplikace objevit zánětlivá kožní reakce někdy až s nekrózou. To je možno zmírnit změnami místa injekce.
Preexistující bakteriální infekce mají být před započetím léčby Proleukinem vyléčeny.
Poruchy metabolismu glukózy
Subkutánní podávání Proleukinu pacientům s diabetem může vést k poruchám glukózového metabolizmu. Hladina krevní glukózy má být sledována, pozornost má být věnována zejména pacientům s preexistujícím diabetes mellitus (viz Laboratorní a klinické sledování).
Podávání léku
Podávání Proleukinu vyvolává horečku a gastrointestinální nežádoucí účinky u mnoha pacientů léčených doporučenými dávkami. V případech horečky se doporučuje terapie paracetamolem. Pokud dojde v souvislosti s horečkou k rigoru, podává se pethidin. Gastrointestinální nežádoucí účinky se léčí antiemetiky nebo antidiaroiky. U pacientů se svědivým exantémem se doporučuje podávání antihistaminik.
Laboratorní a klinické sledování
Kromě testů, které jsou obvyklé pro monitorování pacientů s metastazujícím renálním karcinomem nebo metastazujícím melanomem, se doporučuje u všech pacientů před zahájením léčby a pak periodicky sledovat:
hematologické parametry - hodnoty leukocytů (včetně diferenciálu) a trombocytů. Podání Proleukinu může vést k anemii a trombocytopenii.
biochemické hodnoty krve včetně elektrolytů, renálních (včetně clearance kreatininu) a jaterních testů. U všech pacientů s preexistující dysfunkcí ledvin nebo jater je doporučené pečlivé sledování.
Vyšetření před léčbou má zahrnovat RTG vyšetření hrudníku elektrokardiogram (EKG, plus stresové testy, pokud jsou indikovány) a vyšetření krevních plynů. Abnormality nebo prokázaná srdeční ischemie mají být sledovány dalším testováním pro vyloučení významného onemocnění věnčitých tepen.
U pacientů, kterým jsou intravenózně podávány vysoké dávky Proleukinu mají být prováděny zátěžové testy s izotopy thalia za účelem potvrzení nenarušené hybnosti stěn. Před zahájením léčby má být doložena adekvátní funkce plic (FEV1 >2 litry nebo 75 % hodnoty odpovídající dané výšce a věku).
U pacientů, kterým je Proleukin podáván intravenózně, mají být sledovány funkce oběhového systému pravidelným vyšetřením krevního tlaku a pulzu a sledováním jiných orgánových funkcí včetně mentálního stavu a výdeje moči. Častější vyšetření mají být prováděna pacientům s poklesem krevního tlaku. Hypovolemie má být vyhodnocena sledováním centrálního žilního tlaku.
U pacientů léčených Proleukinem, u kterých se vyvíjí chrůpky nebo zvýšení dechové frekvence, nebo kteří trpí dušností mají být monitorovány plicní funkce, což zahrnuje pulzní oxymetrii a stanovení krevních plynů v cévách.
(cs)
|