salt:hasText
| - Tolerance
Hypnotický účinek se po opakovaném používání v období několika týdnů může snížit.
Závislost
Chronické užívání benzodiazepinů může vést k rozvoji fyzické a psychické závislosti na těchto přípravcích. Riziko vzniku závislosti závisí na dávce a délce léčby; je vyšší u pacientů s předchozí drogovou závislostí a alkoholismem. Závislost se může vyskytnout při terapeutických dávkách a/nebo u pacientů bez žádného individuálního rizikového faktoru. Zvýšené riziko závislosti existuje při kombinaci různých benzodiazepinů bez ohledu na anxiolytickou nebo hypnotickou indikaci. Byly hlášeny také případy zneužití. Pokud se vyvine fyzická závislost, náhlé ukončení léčby je spojené s abstinenčními příznaky. Ty mohou zahrnovat bolesti hlavy, svalové bolesti, výraznou úzkost, napětí, poruchy spánku, neklid, zmatenost a podrážděnost. V závažných případech se mohou objevit následující příznaky: depersonalizace, derealizace, hyperakuzie, snížená citlivost a brnění v končetinách, přecitlivělost na světlo, zvuky a dotyk, halucinace, epileptické záchvaty. Abstinenční příznaky se mohou objevit po několika dnech po ukončení léčby.
Rebound fenomen úzkosti a tenze
Při přerušení léčby alprazolamem se může vyskytnout přechodný syndrom s příznaky, kvůli kterým byla léčba benzodiazepiny (nebo benzodiazepinům podobnými léky) původně indikována, a to s větší intenzitou než dříve. Syndrom může být doprovázen změnami nálady, nespavostí a neklidem. Kvůli vyššímu riziku abstinenčních/rebound příznaků při rychlém snížení dávky nebo náhlém ukončení léčby je doporučeno dávku snižovat postupně.
Délka léčby
Délka léčby má být co nejkratší (viz bod 4.2) v závislosti na indikaci, ale v případě úzkosti a tenze by neměla být delší než 8 – 12 týdnů, včetně postupného snižování dávky. Prodloužení léčby je možné pouze po opětovném zhodnocení stavu pacienta.
Na začátku léčby může být důležité informovat pacienta o omezeném čase léčby a vysvětlit mu postupné snižování dávek.
Je důležité připravit pacienty na možnost výskytu rebound fenoménu, aby se co nejvíce předešlo znepokojení z výskytu těchto příznaků během ukončování léčby. V případech užití benzodiazepinů s krátkodobým účinkem se mohou abstinenční příznaky objevit během intervalu mezi dávkami, zvláště pokud se jedná o vysokou dávku. Jestliže jsou použity benzodiazepiny s dlouhodobým účinkem je důležité upozornit, že přechod na benzodiazepiny s krátkodobým účinkem není vhodný, vzhledem k nebezpečí vzniku abstinenčních příznaků.
Amnézie
Tak jako ostatní benzodiazepiny, alprazolam může způsobit anterográdní amnézii. Tento stav může vzniknout několik hodin po užití přípravku (viz také bod 4.8).
Psychiatrické a paradoxní reakce
Pokud se při léčbě objeví reakce jako neklid, rozrušení, podrážděnost, záchvaty vzteku, noční můry, zhoršení nespavosti, halucinace, psychóza, nevhodné chování, oneiroidní delirium a jiné poruchy chování, má být užívání tohoto léčivého přípravku ukončeno. Paradoxní reakce se objevují častěji u dětí a starších pacientů.
Specifické skupiny pacientů
Alprazolam nemá být u pacientů do 18 let používán, jelikož bezpečnost a účinnost alprazolamu nebyla studována.
Starší pacienti mají být léčeni raději nižší dávkou než je dávka obvyklá (viz bod 4.2.). U starších a/nebo oslabených pacientů je třeba alprazolam užívat s opatrností, aby se zabránilo vývoji ataxie nebo nadměrné sedace a kvůli riziku pádu způsobeného sekundárně myorelaxačním účinkem benzodiazepinů.
Pacientům s chronickou respirační insuficiencí je třeba podávat nižší dávku, vzhledem k možnosti respiračního útlumu.
Benzodiazepiny jsou kontraindikovány u pacientů s těžkými poruchami jater, protože mohou podpořit rozvoj encefalopatie. Pozornost je doporučena při léčbě pacientů s poškozenou renální funkcí nebo mírnou až středně závažnou jaterní nedostatečností.
Benzodiazepiny nejsou účinné léky pro primární terapii psychóz.
V několika případech byly hlášeny manické epizody u pacientů s latentní depresí.
Benzodiazepiny nejsou účinné pro primární léčbu těžkých depresí a nemají se užívat samostatně pro léčbu úzkosti spojené s těžkou depresí, protože u takových pacientů může dojít k sebevraždě. Při podávání těžce depresivním pacientům a pacientům se suicidálními tendencemi je třeba přijmout odpovídající opatření a předepisovat přiměřená množství.
Panické poruchy jsou u neléčených pacientů spojeny s primární a sekundární depresí a zvýšeným sebevražedným chováním. Proto mají být vysoké dávky alprazolamu užívané při léčbě panické poruchy podávány s opatrností, s jakou jsou indikovány ostatní psychotropní léky při léčbě depresivních pacientů nebo pacientů s podezřením na sebevražedné myšlenky a úmysly. Toto musí být při předepisování alprazolamu uváženo.
Pro možné anticholinergní nežádoucí účinky se benzodiazepiny mají užívat s velkou opatrností u pacientů s akutním glaukomem s úzkým úhlem nebo u pacientů k tomuto onemocnění predisponovaných.
Benzodiazepiny mají být používány s největší opatrností u pacientů s anamnézou zneužívání alkoholu a drog.
Tento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, hereditární laktázovou deficiencí nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy by tento přípravek neměli užívat.
(cs)
|