| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: Antiemetika a antinausenty, serotonin (5HT3)
ATC kód: A04AA01
Ondansetron je účinný, vysoce selektivní receptor 5HT3.
Jeho přesný způsob účinku při kontrole nevolnosti a zvracení není známý. Cytostatika a radioterapie mohou způsobit uvolnění 5HT v malém střevě, což zahájí zvracecí reflex aktivací vagu díky receptorům 5HT3. Ondansetron blokuje zahájení tohoto reflexu. Aktivace vagální aferentace může rovněž uvolnit 5HT v oblasti area postrema, která se nachází na úrovni čtvrté komory a to může podpořit zvracení prostřednictvím centrálního mechanismu. Tak účinek ondansetronu na řízení nevolnosti a zvracení způsobeného cytotoxickou chemoterapií a radioterapií je pravděpodobně v důsledku antagonismu receptorů 5HT3 na neurony, které se nachází jak v periferním tak v centrálním nervovém systému. Mechanismus účinku při pooperační nevolnosti a zvracení nejsou známy, ale mohou být společné s nevolností a zvracením vyvolaným cytotoxicitou.
Ve farmako-psychologické studii na dobrovolnících nebyl prokázán sedativní účinek ondansetronu.
Ondansetron nemění plazmatické koncentrace prolaktinu.
Úloha ondansetronu při zvracení vyvolaném opiáty není dosud určena.
Účinek ondansetronu na prodloužení QTc intervalu byl hodnocen v rámci dvojitě zaslepené, randomizované, placebem a pozitivně (moxifloxacinem) kontrolované studii se zkříženým uspořádáním u 58 zdravých dospělých můžů a žen. Ondansetron byl podáván infuzí v dávkách 8 mg a 32 mg po dobu 15 minut. Při nejvyšší testované dávce, 32 mg, byl průměrný maximální rozdíl rozdíl QTcF intervalu proti placebu po korekci výchozího stavu 19,6 msec (horní limit 90% IS byl 21,5 msec). Při nejnižší testované dávce, 8 mg, byl průměrný maximální rozdíl QTcF intervalu proti placebu po korekci výchozího stavu 5,8 msec (horní limit 90% IS byl 7,8 msec). V této studii nebyly naměřeny hodnoty QTcF větší než 480 ms a prodloužení QTcF nebylo větší než 60 ms. Nebyly pozorovány signifikantní změny PR a QRS intervalu na EKG.
Pediatrická populace:
Nevolnost a zvracení vyvolané chemoterapií
Účinnost Ondansetronu při kontrole zvracení a nevolnosti vyvolané chemoterapií při léčbě rakoviny byla hodnocena ve dvojité slepé studii na 415 pacientech ve věku 1-18 let. Během chemoterapie pacienti dostávali buď ondansetron 5 mg/m2 i.v. + po 8-12 hodinách ondansetron 4 mg p.o. nebo ondansetron 0,45 mg/kg i.v. + po 8-12 hodinách placebo p.o. Po chemoterapii obě skupiny obdržely 4 mg ondansetronu sirupu dvakrát denně po dobu 3 dnů. Mezi oběma skupinami nebyl žádný rozdíl z hlediska celkového výskytu nebo povahy nežádoucích účinků.
Dvojitý slepý kontrolní test na 438 pacientech ve věku 1-17 let prokázal naprostou kontrolu zvracení během nejhoršího dne chemoterapie u 73% pacientů, když byl ondansetron podáván intravenózně v dávce 5mg/m2 i.v. společně s 2-4 mg dexamethasonu p.o. a u 71% pacientů když byl ondansetron podáván jako sirup v dávce 8 mg + 2-4 mg dexamethasonu p.o. během chemoterapie. Po ukončení chemoterapie obě skupiny dostávaly dvakrát denně po dobu 2 dnů 4 mg ondansetronu. Mezi oběma skupinami nebyl žádný rozdíl z hlediska celkového výskytu nebo povahy nežádoucích účinků.
Účinnost ondansetronu u 75 dětí ve věku 6-48 měsíců byla zkoumána v nesrovnávací jednoramenné studii. Všechny děti dostaly 3 dávky 0,15 mg/kg intravenózně, 30 minut před zahájením chemoterapie a poté 4 a 8 osm hodin po podání první dávky. Kompletní kontroly zvracení bylo dosaženo u 56% pacientů.
Otevřená, neoperativní, jednoramenná studie zkoumala účinnost intravenózní dávky 0,15 mg/kg ondansetronu následovanou dvěma dávkami ondansetronu 4 mg pro děti ve věku < 12 let a 8 mg pro děti ve věku ≥ 12 let (celkový počet dětí – 28). Úplné kontroly zvracení bylo dosaženo u 42% pacientů.
Prevence pooperativních nevolností a zvracení
Účinnost jedné dávky Ondansetronu při prevenci pooperativní nevolnosti a zvracení byla sledována v randomizované, dvojité slepé studii na 670 dětech ve věku 1-24 měsíců (post-koncepční věk ≥ 44 týdnů, hmotnost ≥ 3 kg). Indukované subjekty měly podstoupit plánovanou operaci v celkové anestézii a měly status ASA ≤ III. Jedna dávka ondansetronu 0,1 mg/kg byla podána do pěti minut po úvodu do anestézie. Podíl pacientů, kteří prodělali alespoň jednu emetickou epizodu během 24 hodin hodnocení (ITT) byl vyšší u pacientů, kterým bylo podáváno placebo, než u těch, kterým byl podávána ondansetron (28% vs. 11% p<0.0001).
Byly provedeny čtyři dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studie u 1 469 chlapců a dívek (ve věku od 2 do 12 let), kteří podstoupili celkovou anestézii. Pacienti byli randomizováni a obdrželi buď jednu intravenόzní dávku ondansetronu (0,1 mg/kg pro pediatrické pacienty, kteří vážili 40 kg či méně, 4 mg pro pediatrické pacienty, kteří vážili více než 40 kg; počet pacientů = 735)), nebo placebo (počet pacientů = 734). Studijní lék byl podáván po dobu 30 sekund ihned před nebo po navození anestézie. Ondansetron byl mnohem více účinější než placebo při prevenci nevolnosti a zvracení. Výsledky těchto studií jsou shrnuty v tabulce č. 3
Tabulka č. 3 Prevence a léčba PONV u pediatrických pacientů – odpověď na léčbu za 24 hodin
Studie
Koncový bod
Ondansetron %
Placebo %
hodnota p
S3A380
CR
68
39
≤0,001
S3GT09
CR
61
35
≤0,001
S3A381
CR
53
17
≤0,001
S3GT11
bez nevolnosti
64
51
0,004
S3GT11
bez zvracení
60
47
0,004
CR = bez zvracení, záchrany či odstoupení ze studie
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)