salt:hasText
| - Osobám závislým na opioidech je nutno naloxon podávat s velkou opatrností vzhledem k riziku vyvolání abstinenčních příznaků.
Subjektivní a objektivní abstinenční příznaky z vysazení opioidů u fyzicky závislých osob zahrnují mezi jinými: nauzeu, zvracení, průjem, slabost, tachykardii, zvýšení arteriálního tlaku, horečka, výtok sekretu z nosu, kýchání, piloerekce, pocení, zívání, nervozitu, úzkost, podrážděnost, třes, křečovité bolesti břicha, bolest v různých částech těla. U novorozenců může vysazení opioidů kromě toho vyvolat křeče, nadměrný pláč, zesílení reflexů.
Doba působení naloxonu je kratší než doba účinku opioidů, proto existuje riziko návratu dechového útlumu a nutnosti několikahodinového sledování pacienta. Může být nutné podání dalších dávek přípravku.
Naloxon je neúčinný při léčbě dechového útlumu vyvolaného neopioidními přípravky. Zrušení dechového útlumu vyvolaného podáním buprenorfinu může být neúplné. Pokud je odpověď na podání přípravku nedostatečná, je nutno použít mechanickou ventilaci.
Náhlé zrušení účinku opioidů po chirurgickém výkonu může vyvolat nauzeu, zvracení, pocení, třes, tachykardii, vzestup krevního tlaku, křeče, komorovou tachykardii i fibrilaci komor, edém plic a srdeční zástavu, která může končit fatálně.
U pacientů po chirurgických výkonech se vyskytlo několik případů arteriální hypotenze, arteriální hypertenze, komorové tachykardie i fibrilace, plicního edému a srdeční zástavy, které v některých případech končily úmrtím, kómatem a encefalopatií.
Nebyla jednoznačně prokázána souvislost mezi podáním naloxonu a výskytem poklesu nebo vzestupu krevního tlaku, poruch srdečního rytmu a akutního plicního edému. Přesto se u osob s kardiovaskulárním onemocněním doporučuje zvýšená opatrnost.
V případě použití naloxonu je třeba zajistit možnost kyslíkové terapie a resuscitační léčby, jakož i dostupnost vybavení k provádění kardiopulmonální resuscitace.
Klinické studie bezpečnosti a účinnosti naloxonu u pacientů s renální nedostatečností nebyly provedeny, proto se při podávání přípravku těmto pacientům doporučuje zvýšená opatrnost a monitorování.
Bylo zjištěno, že po podání naloxonu pacientům s jaterní cirhózou byla jeho hladina v séru šestkrát vyšší než u osob bez onemocnění jater. Kromě toho bylo zjištěno, že naloxon u těchto pacientů působil diureticky. Proto se doporučuje opatrnost při podávání naloxonu pacientům s jaterními chorobami.
(cs)
|